Sněhová děla dnes lemují sjezdovky nejen velkých, ale i menších lyžařských středisek. Poměrně nízké české hory by v současném klimatu bez nich často zůstaly sjezdařům zcela zapovězeny. Nyní slaví technický sníh malé jubileum – před půlstoletím poprvé pokryl českou sjezdovku.
První sněhové dělo v Československu přivezli lyžaři z místního lyžařského klubu do krušnohorské Telnice v roce 1965. Získali ho díky bývalému členovi klubu, který se usadil v Rakousku, podle zakoupeného vzoru potom začali vyrábět další.
Dva roky po příchodu do Evropy
Šlo o mimořádný úspěch. Telničtí začali zasněžovat pouhých pět let od prvního praktického použití sněhového děla, ke kterému došlo v roce 1960 na olympijských hrách ve Squaw Valley. Až v roce 1963 se technologie začala prosazovat v západní Evropě. „Když si uvědomíme, že v roce 1965 to bylo v Telnici – to je obrovský zázrak,“ podotkl bývalý předseda Ski klubu Telnice Jindřich Holinger.
Technický sníh se ale v Československu poprvé objevil dříve, než pokryl sjezdovku. „Profesor (Vladimír) Chlumský na pražské technice, který se zabýval chladicí technikou, vytvořil první umělý sníh na dvoře Strojní fakulty na Karlově náměstí,“ upozornil Jindřich Holinger. Právě Vladimír Chlumský potom s Telnickými spolupracoval na stavbě dalších děl.
Technický sníh je stále stejný, ale děla účinnější
I když umělé zasněžování slaví půlstoletí v Česku a od prvního umělého zasněžení sjezdovky uplynulo více než šest desetiletí, princip se v ničem nezměnil. „Podstata byla objevena náhodou v Kanadě. Spočívá v tom, že do proudu podchlazeného vzduchu je vstřikována mlha vodních kapiček. Ty mrznou a vznikají krystalky ledu,“ popsal jeden z následovníků Vladimíra Chlumského, děkan Fakulty strojní ČVUT Michael Valášek.
Samotná sněhová děla se během padesáti let přesto vyvinula, takže dokáží vyrábět umělý sníh s mnohem menšími náklady. Výsledkem však zůstává technický sníh, který se od přírodního liší. „Normální sníh jsou krystalky hexagonální soustavy. Vypadají jinak než krystalky technického sněhu, které jsou v podobě kuliček. Také se liší průměrem, jsou zhruba trojnásobné, a obsahem vody,“ shrnul Michael Valášek. Hustota technického sněhu je podle něj oproti přírodnímu prašnému sněhu asi čtyřnásobná.
Komu by mohla děla posloužit?
Sněhová děla se zhruba v posledních dvaceti letech rozšířila ze svahů největších a nejbohatších lyžařských středisek i na menší sjezdovky. Jak upozornil bývalý předseda telnického lyžařského klubu, něco takového si před půlstoletím dokázal představit jen málokdo.
Umělé zasněžování sjezdovek tehdy sice mělo podporu kapacit v oboru chladicí techniky, nikoli však politickou podporu. „Vládní výbor pro cestovní ruch nám napsal, že zařízení pro výrobu umělého sněhu bude sloužit pouze lyžařům-závodníkům a jeho využití pro potřeby cestovního ruchu je minimální. (…) Dnes by se bez umělého sněhu nikde nelyžovalo,“ uzavřel Jindřich Holinger.
