Brno, Dolní Věstonice – Je stará téměř 30 tisíc let, ale slaví 90. narozeniny. Věstonickou venuši objevil 13. července 1925 tým vědců vedený Karlem Absolonem. Stylizovaná soška ženy ležela tisíce let v jednom z pravěkých ohnišť na sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi na jižní Moravě. Jde o jeden z prvních dokladů pravěké keramiky a patrně nejznámější český archeologický nález.
U dámy se o věku nemluví. Pokud jde ale o jedno z nejstarších zpodobnění člověka, je uvedení věku na místě. Věstonická venuše, klenot tuzemských muzejních sbírek, byla objevena před 90 lety. O nález se zasloužil tým vedený Karlem Absolonem.
Zhruba 30 tisíc let stará soška, nejstarší známé použití pálené hlíny, a tedy i možný doklad počátků keramiky, se stala světovou senzací. Ač se stejně staré plastiky z pálené hlíny našly i v sousedních Pavlovicích a v Předmostí u Přerova, stala se nejslavnějším archeologickým nálezem v Česku.
Karel Absolon, který v době objevu na lokalitě dokonce ani nebyl, totiž uměl nálezy propagačně využít. Kolem věstonické sošky například rozšířil mýtus, že mu za ni někdo z Ameriky nabízel 40 milionů korun. „On samozřejmě potřeboval na vykopávky velké peníze, takže všemu dělal reklamu. Dělal to pro svůj věhlas, na ten byl velmi ješitný, ale hlavně proto, aby měl peníze na vykopávky. Legenda Dolních Věstonic a venuše souvisí s jeho obrovskými manažerskými a propagačními schopnostmi. Dnes bychom řekli, že byl génius PR,“ myslí si odborník z Moravského zemského muzea Martin Oliva, který má péči o venuši na starosti.
Přesný smysl se nedozvíme
Soška ležela ve zbytcích pradávného ohniště rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že celek se podobá ženské postavě. Venuše je 11,5 centimetru vysoká a 4,3 centimetru v bocích široká černošedá figurka. Má velká ňadra, zřetelné břicho, plné hýždě a ztvárněná záda.
„Hlavní otázka je po jejím významu. Tyto sošky byly zpočátku vykládány jako nějaké erotické či sexuální symboly, protože na nich byly zdůrazněny bujné ženské tvary. Ale jiné sošky vykazují znaky těhotenství, což ukazuje spíš ke kultu plodnosti. Nicméně interpretace je velice složitá a nikdy to nebudeme vědět s jistotou, můžeme se jen domnívat,“ dodal Oliva.
V roce 2004 podstoupila soška důkladné „vyšetření“ na tomografu. Výsledky potvrdily, že venuše je z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Objevil se také pikantní detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let.
Příliš se neví, že stačilo jen málo a vzácná soška navždy zmizela. Koncem války byly totiž pravěké sbírky Moravského zemského muzea v Brně přemístěny do mikulovského zámku a tam většinou vzaly za své při pozdějším požáru. Venuše unikla jen zázrakem - byla totiž kvůli fotografování převezena do Brna.
Nejhlídanější dáma v republice
Venuše proslavila místo svého nálezu daleko za hranicemi Evropy. Nyní je soška uložena v trezoru Moravského zemského muzea v Brně, který opouští jen zřídka. Loni se ale vydala na cesty - od července do září byla spolu s hlavou Kelta ze Mšeckých Žehrovic a vzácným meteoritem z Opavy-Kylešovic lákadlem putovní výstavy postupně v Opavě, Praze a Brně. V roce 2013 byla vystavena v Londýně u příležitosti výstavy Umění doby ledové: Zrození moderní mysli v Britském muzeu. Kdysi byla také představena ve Stockholmu, dvakrát byla v Kodani a v USA, kde byla označena za „Monu Lisu pravěku“.
Věstonická venuše je zřejmě nestřeženější dámou v republice, každý převoz sošky totiž provázejí mimořádná bezpečnostní opatření. Samozřejmostí je přísné utajení, speciální auto i ozbrojená policejní jednotka. Veřejnost nesmí vědět ani to, kde je soška uložena. Jisté je jen, že je ve správě Moravského zemského muzea v Brně, které ji uchovává v trezoru.
Výsadu brát sošku do rukou mají jen málokteří badatelé. Jejím hlavním ochráncem je zmíněný docent Oliva, vedoucí Ústavu Anthropos. „Brát ji do rukou už je pro mě pocit docela obyčejný, musím to dělat často. Takže já už nějaké rozechvění nepociťuji. Což je asi dobře, protože kdyby se mi třásly ruce, tak by to mohlo být pro venuši osudné,“ říká s úsměvem Oliva.
Venuše není sama
Venuše z Dolních Věstonic není jedinou ukázkou umění pravěkých lidí. Jiné plastiky z pálené hlíny jsou známé také ze sousedního Pavlova, Předmostí u Přerova nebo Landecká venuše nalezená v roce 1953 na ostravském vrchu Landek.
Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě Věstonické venuše považována i Willendorfská venuše z Rakouska. Ta byla sice nalezena v Rakousku, nové výzkumy ale ukazují, že pochází z jižní Moravy.
Nejstarší zpodobnění lidské postavy na světě vytvořil pravěký umělec asi před 35 tisíci až 40 tisíci lety. Jde o šesticentimetrovou sošku Švábské venuše. Podobizna ženy vyřezaná z mamutí kosti byla objevena v září 2008 při vykopávkách v jeskyni Holhe Fels u Schelklingenu v pohoří Švábská Alba na jihozápadě Německa. Druhá nejstarší zatím nalezená venuše je ta z Galgenbergu v Rakousku. V tomto žebříčku figuruje Věstonická venuše jako třetí nejstarší na světě.
