Tábor - Městu Tábor naléhavě chybějí chráněné byty. Přitom by město potřebovalo do jednoho roku umístit hned devět klientů. Na stavbu příslušného domu pro handicapované ale chybí pozemek i peníze.
Dnes pětapadesátiletý Jiří navštěvuje stacionář Klíček v Záluží na Táborsku spolu se svým stejně postiženým bratrem už téměř třicet let. Před čtyřmi lety přišli o rodiče. „Tu situaci řešili tak, že žijí v domě s pečovatelskou službou a k nám na denní pobyt dojíždějí,“ říká ředitel stacionáře Klíček v Záluží Petr Brázda.
Stacionář jim sice nahrazuje rodinu, ale bydlet by chtěli samostatně ve svém bytě. „Pro ně by bylo vhodným řešením chráněné bydlení, kde by mohli být celý život,“ je přesvědčen Petr Brázda.
Chráněné byty ale nejsou. Jen z Klíčku by v nich chtělo bydlet v horizontu pěti let dalších dvanáct klientů. O zvyšujícím se zájmu o tento druh bydlení hovoří i anketa, kterou si nechal vypracovat odbor sociálních věcí v dalších zařízeních. „Do jednoho roku bychom potřebovali umístit devět klientů, do pěti let dvacet,“ vypočítává vedoucí odboru sociálních věcí v Táboře Alice Švehlová.
Původní návrh vystavět dům s chráněnými byty v areálu stacionáře Klíček padl. Pozemek je kraje. „Další konkrétní lokalita ve městě zatím vytipována není,“ uvádí místostarostka Tábora Zuzana Pečmanová.
A navíc nejsou ani peníze. Letošní rozpočet s chráněnými byty nepočítal. Pomoci by mohly evropské fondy. „Nejdříve chceme realizovat chráněné bydlení v našich zařízeních, to znamená v domech s pečovatelskou službou,“ vysvětluje Alice Švehlová. „Možná, že budeme hledat místa v už postavených domech,“ dodává místostarostka Pečmanová.
Pokud se najde pozemek a seženou peníze, mohl by dům s devíti chráněnými byty vyrůst do jednoho roku. V horizontu patnácti let by ale město potřebovalo byty pro dalších až sedmdesát klientů sociálních ústavů.
