Ústavní soud zrušil vyhlášky severočeských měst, které zakazovaly lidem sedět jinde než na lavičkách. Soudci dali zapravdu ombudsmance Anně Šabatové, podle které takové vyhlášky porušují právo na svobodu pohybu.
Sezení podle soudu samo o sobě nenarušuje veřejný pořádek. Sice může být takzvaným předpolím pro páchání přestupku, ale není to výlučná činnost, čímž se ztrácí míra společenské škodlivosti, která by mohla legitimizovat povýšení přípravného jednání na dokonaný přestupek, uvedl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.
Soud uvedl, že zakázané sezení nemůže být samo o sobě místní záležitostí, která může veřejný pořádek narušit. „K tomu by bylo potřeba dalšího kvalifikovaného jednání,“ uvedl Fenyk.
Sezení samo o sobě škodlivé není
Města argumentovala například tím, že lidé posedávají na obrubnících směrem do silnice či přímo na silnici a ohrožují bezpečnost silničního provozu. Tato jednání však lze podle soudu možné postihovat jako přestupky už nyní.
Soud uvedl, že zákaz sezení mimo lavičky nemůže být samo o sobě místní záležitostí, která může veřejný pořádek narušit. „K tomu by bylo potřeba dalšího kvalifikovaného jednání,“ uvedl Fenyk.
Starosta Varnsdorfu Stanislav Horáček (ANO) s rozhodnutím ústavního soudu nesouhlasí. „Ta vyhláška také ochraňuje děti. Sedí na obrubnících, nohy mají vystrčené do ulice, a to paní ombudsmance nevadí. Tento stát neumí jednat podle selského rozumu,“ řekl Horáček.
Podobné vyhlášky mají i v dalších, většinou severočeských městech – například v Duchcově, Krupce, Bílině či Rotavě. Ty zatím zůstávají v platnosti. Podle Fenyka by se však města měla podle pátečního nálezu zařídit a zrušit je.
Vyhlášky lidem zakazovaly sedět na veřejných prostranstvích jinde než na lavičkách a dalších místech, která jsou k tomu přímo určená. Deklarovaným cílem vyhlášek je udržování veřejného pořádku, zlepšení vzhledu měst a ochrana veřejné zeleně.
Města chtěla bránit veřejný pořádek
Podle ombudsmanky ale porušují svobodu pohybu a jsou protiústavní. Lidé nesmí bez případného souhlasu vlastníka posedávat třeba na schodech, palisádách, obrubnících nebo zídkách.
Podle názoru Šabatové není sezení na veřejném prostranství mimo lavičky samo o sobě činností, která by mohla narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy. Veřejná ochránkyně práv se také domnívá, že obě města vydáním vyhlášky překročila své kompetence.
