Anatomický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity odhalil na brněnském Ústředním hřbitově památník dárcům těl. O jeho vznik se zasloužili samotní studenti fakulty. Památník bude zároveň sloužit i jako vsypová hrobka. Počet lidí, kteří se rozhodnou věnovat své tělo vědě, v posledních letech roste.
Dárci těl umožňují budoucím lékařům učit se s respektem a pokorou k lidskému tělu. Právě jim je nově věnován památník na brněnském Ústředním hřbitově. Anatomický ústav lékařské fakulty pořádá pietu za dárce těl ve spolupráci se Spolkem mediků od roku 2018, kdy se zrodila také myšlenka vytvořit památník.
„Je to nepopsatelné štěstí a radost, že se to konečně podařilo. Uspořádali jsme benefiční koncerty, veřejnou sbírku a snažili jsme se šířit povědomí o tomto bohulibém nápadu,“ uvedl prezident Spolku mediků Lékařské fakulty Masarykovy univerzity David Neumann. Památník má náhrobek s truchlící postavou a latinským nápisem: „Mortui vivos docent“, tedy „Mrtví učí živé“. Jeho vybudování stálo přibližně milion korun.
Podporu projektu vyjádřilo i město Brno, které fakultě přenechalo na Ústředním hřbitově opuštěné hrobové místo, kde stál památkově chráněný náhrobek rodiny Bašných.
Místo posledního odpočinku s úctou a vděkem
„Těla, která se k nám dostanou, jsou po využití ke studijním a výzkumným účelům zpopelněna. Pokud si dárce nepřeje, aby byl popel předán pozůstalým, nebo už žádné nemá, je rozptýlen na rozptylové loučce. Já osobně jsem to bral jako takový nedůstojný, bezejmenný akt,“ vysvětlil přednosta Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Marek Joukal.
Chybělo konkrétní fyzické místo, kam by mohli rodina či přátelé přijít a položit květiny a svíce. „Díky památníku v podobě hrobky mají dárci jasné místo svého posledního odpočinku, které je vyjádřením naší úcty a vděku za jejich ušlechtilý dar,“ dodal.
Každé tělo je jiné
Výuku na lidském těle považují odborníci za nenahraditelnou. „Žádný virtuální pitevní stůl nenahradí pocity studenta, když vlastnoručně preparuje – zrakové i hmatové. Krom toho struktury, které vidí na virtuálním stole, jsou již vypitvané, obarvené, zkrátka krásně přehledné. Musí se naučit identifikovat cévy, nervy, rozlišovat je od sebe. Dostat se k nim přes všechno vazivo a tuk, které vyplňuje veškeré prostory,“ vysvětlil přednosta Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Ondřej Naňka.
„Každý člověk je jiný i z hlediska vnitřní stavby těla. To, co studenti vidí v atlasech, je takzvaná norma, která se ale vyskytuje jen asi ve třiceti procentech případů,“ dodal zástupce přednosty ústavu Petr Dubový. Jen díky dárcům se můžou studenti seznámit s reálným tělem.
Orgány dárců mohou být navíc upraveny do podoby takzvaných plastinátů. Plastinace je proces, kdy se v částech těla nahrazují tělesné tekutiny a tuk tekutými plasty. „Výhodou je, že máme orgán ve 3D podobě a můžeme si vše lépe představit,“ popsal student prvního ročníku neurovědy David Rozlivek, který na pitevně právě studoval lidský mozek.
Kromě odborné stránky jde také o stránku etickou. „Jedná se většinou o první kontakt studujícího medicíny s pacientem, i když již neživým. Je proto třeba naučit každého jednotlivce etickým pravidlům a standardům v medicínské praxi,“ přiblížil přednosta Ústavu anatomie Lékařské fakulty Ostravské univerzity Václav Báča.
„Po smrti mohu být ještě užitečný“
Milan Koškovský u sebe už sedm let nosí kartičku potvrzující, že po smrti věnuje své tělo anatomickému ústavu. „Dozvěděl jsem se od kolegy, že existuje možnost darovat tělo, tak jsem se o to začal zajímat a v roce 2017 podepsal smlouvu o darování,“ uvedl.
„Tělo po smrti buď skončí v hrobě, nebo je spáleno. Takto ale může být ještě k něčemu užitečné,“ dodal. Právě pocit, že člověk může být prospěšný i po smrti, bývá nejčastějším důvodem, proč lidé tělo darují.
Podobně se rozhodla i Jarmila Studená, kterou k tomu inspirovala reportáž České televize. „Naše zdravotnictví, si myslím, stojí hodně práce a peněz, tak jsem si říkala, že se budu tak trochu revanšovat,“ poznamenala.
Darovat tělo se rozhodli také rodiče Ivany Pánkové, která je vedoucí studijního oddělení Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. „Sami se rozhodli, že těla darují. Požádali mě jen, abych jim sehnala smlouvy. Tatínka mi vrátili ve zpopelněném stavu po třech a půl letech, maminka je zatím využívána ke studijním a vědeckým účelům,“ uvedla.
Přibývá těch, kteří chtějí věnovat tělo vědě
Takoví lidé jsou pro anatomické ústavy vzácní, v posledních letech jich ale přibývá. „Loni jsem podepsal 450 smluv s novými dárci, zatímco několik let zpátky to bylo kolem 150,“ doplnil Joukal. Myšlenka dárcovství těl podle něj v tuzemské společnosti stále více rezonuje a lidé si uvědomují její důležitost pro vzdělávání budoucích lékařů. Mezi rozhodnutím a reálným využitím těla může uplynout řada let. Ročně přijme brněnský ústav v průměru třicet těl, letos jich má už kolem padesáti.
2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v dárcovském programu, který funguje od roku 2018 registruje více než dva tisíce dárců. „Vzhledem k tomu, že dárci mohou vstoupit do programu již od 18 let, většina z nich s námi bude ještě mnoho let. Pro zajištění plynulé a kvalitní výuky i výzkumu by bylo ideální, kdyby registr obsahoval přibližně deset tisíc dárců,“ řekl přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy David Kachlík.
„Počet těl nám musí stačit, ale dovedeme si představit, že bychom jich dokázali využít více. Stoupá počet studentů a preparovat nemají jen medici, ale i lékaři, když se zacvičují k nejrůznějším invazivním výkonům,“ poznamenal přednosta Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Ondřej Naňka.
Ne každé tělo je možné využít
Ne všichni dárci se ale po smrti skutečně dostanou na lékařské fakulty. Anatomický ústav se například o úmrtí dozví pozdě. Problémem jsou i infekční onemocnění, například tuberkulóza nebo žloutenka – v takových případech ústav tělo ke studiu přijmout nemůže.
„Nelze využít ani těla po úrazech nebo extenzivních výkonech. Základem pro výuku jsou těla fixovaná specifickým roztokem, kterým jsou tkáně syceny cévním řečištěm. Pokud je toto silně poškozeno, pak fixace selhává,“ vysvětlil Báča.
„V poslední době jsme museli přistoupit k tomu, že uzavíráme smlouvu s dárci jen v určité vzdálenosti, protože náklady za poslední roky enormně vzrostly,“ řekl Naňka.
Pietní místo s možností vsypu zpopelněných těl buduje také Anatomický ústav Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V pražském Motole připomíná dárce těl už čtyři roky lípa života, jejíž větve nesou malé dřevěné lístky se jmény dárců. Strom i lavička u něj slouží jako místo vzpomínek a setkávání příbuzných.
Pomník věnovaný dárcům je i v Hradci Králové v areálu Lékařské fakulty a slouží k tichému vzpomínání. „Jedná se o solitérní pískovec z nedalekého lomu Podhorní Újezd doplněný dvěma bronzovými odlitky. Pomník vznikl v roce 2022. Je to jednoduchý a důstojný veřejný prostor se symbolickým nápisem, kde nejen studenti, ale i veřejnost může projevit úctu těm, kteří umožnili jejich vzdělávání,“ řekl přednosta Anatomického ústavu Lékařské fakulty UK v Hradci Králové René Endlicher.
- Kontaktovat některý z anatomických ústavů lékařských fakult.
- S příslušným anatomickým ústavem sepsat smlouvu. Texty smluv jsou obvykle dostupné na webových stránkách fakult.
- Smlouva obsahuje i rozhodnutí o nakládání s popelem. Jestli má být po kremaci urna předána příbuzným, nebo popel rozptýlen.
- Po uzavření smlouvy obdrží dárce informační kartičku o darování těla, kterou je vhodné nosit u sebe.
- Je důležité své přání oznámit rodině.
- Podepsanou smlouvu o darování těla můžou dárci kdykoliv během života zrušit.
