Praha - Po vzoru jiných evropských velkoměst chce Praha zavést tzv. bikesharing. V ulicích hlavního města magistrát do roka a půl rozmístí asi tisícovku kol na 150 stanovištích. Lidé by si je mohli půjčovat za roční poplatek zhruba 500 korun. Pilotní provoz by se měl rozjet v centru města a v okolí Vltavy, které je relativně na rovině. Vedení města teď hledá partnera, který by systém provozoval. Praha před nedávnem vstoupila do Asociace cykloměst. Neziskové organizace propagující městskou cyklistiku ale kritizují primátora Tomáše Hudečka (TOP 09), že členství je dosud pouze formální. Zlepšování podmínek pro jízdu na kole v centru města se podle nich děje pomalu a chaoticky.
Po Praze by se už brzy mohly objevit stojany s koly, která by si lidé mohli volně půjčit a vrátit zase na jiném stanovišti. Magistrát počítá s asi tisícovkou kol rozmístěných po pěti až deseti na zhruba 150 místech. Automatické půjčovny jsou odpovědí na kritiku neziskových organizací na to, že Praha málo podporuje městskou cyklistiku. „Naším cílem je posílit složku bezmotorové dopravy. V současné době je poměr 65 procent veřejná a 33 procent individuální automobilová doprava. Západní velkoměsta mají v tomto mixu významný podíl cyklistické dopravy a myslím si, že v tomto by Praha neměla zůstat pozadu,“ prohlásil Hudeček.
Jakým způsobem se bude projekt bikesharingu financovat ani na kterých místech se stojany objeví, zatím není jasné. Ti, kdo by kolo využívali každodenně, by mohli platit například roční paušál kolem 500 korun, pro turisty a sváteční cyklisty by byly jednorázové poplatky za den nebo jednotlivou jízdu. „Každé město má jiný systém. Londýn je velmi drahý, Barcelona velmi levná. Projekt si na sebe má vydělat, ale podle zkušeností dost často nevydělá. Zčásti ho táhnou sponzoři, kteří rádi využijí plochy pro reklamu,“ popsal Martin Kontra, zakladatel sdružení Bajkazyl, které provozuje samoobslužnou dílnu a půjčovnu kol. Bikesharing se velmi osvědčil v Paříži, Vídni či Kodani, Praha je jedna z posledních evropských metropolí, kde podobný systém zatím nefunguje.
Jenže Paříž je na rozdíl od Prahy placatá. Při rozmísťování stanovišť bude nutno přihlédnout ke specifikům města, jako je právě kopcovitý terén. „Praze samozřejmě hrozí ten problém, že všechna kola z kopců skončí večer dole a nikomu se nebude chtít jet zpátky. Je rozumné, že se snaží systém odstartovat v širším okolí Vltavy na rovině. Třeba I. P. Pavlova, což je malinký kopec z hlediska nás, zkušených cyklistů, do systému zahrnuto nebylo. Uvidí se, jak se to chytne, a pak se případně bude mluvit o kopcích,“ dodal Kontra.
Počáteční investici magistát odhaduje na 50 milionů korun, správa systému by pak každoročně stála asi 10 milionů. Zahrnovat bude servis kol a jejich rozmísťování na původní stanoviště. V nákladech se počítá i s krádežemi a vandalismem. „Kola, která jsou určena pro bikesharing, mají specifický design, takže jejich ukradení a následný provoz je složitější než u běžného bicyklu. V každém městě, kde se tento systém provozuje, se část ukradne, ale nejsou to většinou významné položky,“ řekl Kontra.
Podle iniciativy Auto*Mat je ale třeba nejdříve zlepšit podmínky pro jízdu na kole. „Ačkoliv vítáme zapojení hlavního města do Asociace cykloměst, obáváme se, že bez změny přístupu k podpoře cyklodopravy to nebude mít žádný efekt,“ řekl Vratislav Filler z Auto*Matu. Sdružení se proto připojilo k otevřenému dopisu Hudečkovi, ve kterém procyklistické neziskovky upozornily na chaotické zlepšování podmínek pro jízdu na kole a nabídly městu pomoc. „Bikesharing odhalí v plné nahotě, jak špatně je centrum Prahy pro jízdu na kole uzpůsobeno,“ dodal Filler.
V metropoli již fungují lokální systémy sdílení kol, většina na dobrovolnické komunitní bázi. Například v Suchdole běží projekt Kola narůžovo, jejž rozjelo občanské sdružení Žijeme tady. Na podobném principu zprovozňování starých kol posbíraných mezi lidmi pracuje i projekt Rekola, který nyní organizátoři testují v centru města. V Karlíně provozuje malou síť profesionálních automatických půjčoven firma Homeport.
Praha se ale rozhodla pro výběr jednoho provozovatele, a to na základě zkušeností z jiných měst. „Systém je natolik složitý, že je třeba na základě zkušeností západních měst jít cestou celkové koncepce,“ řekl Hudeček. Podle Kontry mají místní projekty bikesharingu smysl v tom, že ukáží, jestli je o podobnou službu zájem. Velké městské systémy jsou ale zajímavé právě tím, že sdílených kol je hodně a nejsou omezena na určitou lokalitu. „Největší smysl toho všeho je, že si to kolo někde půjčíte a vůbec neřešíte, kde ho necháte, nemusíte se s ním vracet,“ říká Kontra. Klíčová je podle něj služba provozovatele, aby zajistil to, že se večer kola rozmístí zpět na původní stanoviště.
Město zatím nepočítá s tím, že by na místech stojanů pro bikesharingová kola přibyly stojany pro cyklisty, kteří jezdí na vlastních kolech. Nicméně jistou synergii mezi bikesharingem a „soukromou“ cyklodopravou Hudeček nevyloučil. Speciální reklamní kampaň, která by na tuto možnost dopravy upozornila, se nechystá. „Naším záměrem bylo, že je to tak levné, že si to lidé najdou sami,“ dodal s nadsázkou Hudeček.
