Skoro šest týdnů už trvá akce, ofenziva, válka – říkejte tomu, jak chcete – mezi Izraelem a Hamasem. Pět týdnů se reportéři, komentátoři, odborníci a samozřejmě politici předhánějí v superlativech a moudrých analýzách. Sama zpracovávám denně materiály pro izraelskou televizi, ale sedím v Jeruzalémě, a ne v Pásmu Gazy.
Mám volný přístup jenom k izraelským zdrojům. U zpravodajství v Gaze jsem odkázána na zahraniční dopisovatele a agentury. 710 zahraničních novinářů bylo během tohoto měsíce nasazeno v Pásmu Gazy. Někteří zůstali několik dní, jiní několik týdnů. Většina z nich jsou zkušení váleční zpravodajové, kteří mají za sebou Irák, Afghánistán, Libanon, Sýrii, případně Libyi a ještě pár dalších sympatických zemí našeho regionu.
Teoreticky, jejich úkolem bylo ukázat světu, co se děje v Gaze. Díky jim se celý svět dívá s hrůzou na stovky mrtvých, tisíce zraněných lidí a nesmírné škody, způsobené izraelskou armádou. Jenomže, jak je to možné, že Hamas vypálil na Izrael 3 300 raket a až na vzácné výjimky, o kterých se zmíním, je neviděl jediný reportér? Nezachytil je žádnou kamerou. Nikdo také nepotkal odvážného bojovníka Hamasu v akci.
Jedinou výjimkou byla mladičká finská televizní reportérka, která se půlkou věty zmínila, že Hamas střílí rakety z dvora nemocnice. A také jeden zpravodaj indické televize, který zachytil na filmu umístění raket v obytné čtvrti v blízkosti jeho hotelu a byl také svědkem jejího odpálení. Zpravodaj francouzské stanice F24 popsal podobnou zkušenost: jedna raketa byla vystřelena za jeho zády z obytné čtvrti. Druhá přímo pod domem, na kterém vlaje vlajka OSN.
Izrael to kritizoval a novináři se bránili. Jejich argumenty zněli: „Báli jsme se. Hamas nás nikam nepustil. Trochu nám hrozil. V podstatě jsme s Hamasem neměli vůbec žádný kontakt. Dělali jsme, co jsme mohli.“
Ale ne všichni v Izraeli je kritizuji. Nitzan Chen, generální ředitel státní tiskové kanceláře má pro ně pochopení: „Nikdo by neměl odsuzovat válečné zpravodaje, pokud nebyl v jejich kůži. Také oni mají rodiny a chtějí se vrátit domů živí a zdraví. Jejich job není dělat publicitu pro Izrael. Oni nejsou našimi zaměstnanci.“
Není jasné, jak skončí toto další kolo násilí mezi Izraelem a Palestinci. Kdo vyhraje. Kdo prohraje. Tento sloupek je jenom malá připomínka, že není vše, jak to na první pohled vypadá…
