Jankulovski dnes pohrozil, že se vzdá reprezentace. A soustředí se na AC Milán. Už ji nepotřebuje, už zřejmě nepatří do množiny hráčů, kteří svými ambicemi nejspíš určují nominaci. Agenti, kteří zařizují jejich prodej do zahraničí, zkusme se zamyslet čistě hypoteticky, přicházejí za trenérem a přinášejí ty krásné obálky, tašky a jiná platidla. Dej tam Máru a Mílu, potřebuji je teď prodat někam na lepší, říkají mu. A on ty dva a pak řadu dalších od dalších agentů zařadí. To samo o sobě může ještě být dobře. Míla s Márou se snaží, aby si jich velká mužstva povšimla. Ale když už pak Mára sídlí ve velkoklubu, proč by se trhal? Míla zase třeba ví, že se našel až v té východní zemi a že dál už se nedostane. Tak co. A trenér je docela otravný. Znáte ty pedantské neoblíbené učitele, co furt otravovali a museli pištět, aby připoutali pozornost, protože přirozenou autoritu neměli?
Takže, protože trenér je tenhle typ, tak mu namydlíme schody. Helejte, ono je to s tou Jižní Afrikou skoro jedno, a když pak přece vyhrajeme všechny zbylé zápasy, třeba to ještě vyjde. Možná je to komplikovaná hypotéza, ale dost pravděpodobná, řekl bych. Jankulovski chce končit, doufám, že mu to příští trenér umožní. Protože jedině po jarolímovsku by teď mohla vést cesta z toho ven. Mladí, ambiciózní kluci, které chtějí agenti zase někam prodat. Než se jim to podaří, třeba bude nároďák zase chvíli hrát dobře.
Máme tady osobnost současné doby. Přijel Barack Obama. Václav Moravec před chvílí citoval jisté informované kruhy, podle kterých se pro Prahu rozhodl především a zřejmě úplně hlavně kvůli Václavu Havlovi. Určitě ví, že už není prezident a ani disident. Jen si ho zřejmě prostě váží. A možná z opačných důvodů nešel na oběd s prezidentem nebo premiérem. U toho prvního si ale taky možná myslel, že se rozjel přilepit odtržený kus Antarktidy ve velikosti Jamajky, aby tak nedostala jeho teorie o globálním neoteplování trhlinu podobných rozměrů. Nebo v letadle viděl Reflex, který ho tak vkusně zpodobnil na titulní stránce a obával se, že by ho náš prezident mohl vysát. A druhého třeba nechtěl rušit z poslechu AC/DC. Obama má navíc radši Stevieho Wondera.
Vraťme se ještě k Reflexu. Jedna z posledních výsep normálního čtení se pod novým šéfredaktorem důrazně posunula k dryáčnickému bulváru. Jejich karikatury Jiřího Janečka, Radka Johna nebo teď Václava Klause jsou jen zdánlivě odvážné. Ve skutečnosti jsou nevkusné jak obrazy Zubova a hloupé, jak manželka tohoto. Chytit atraktivní téma tímto způsobem přece dávno a daleko sofistikovaněji umějí v bulváru. Míchat příliš mnoho pokrmů na malé ploše se nevyplácí - pan Pohlreich by mohl vyprávět.
Ale vezmeme-li si celkovou situaci, je to jen jeden z dalších projevů nezadržitelné bulvarizace a hloupizace našich médií. Uši by radši neslyšely a oči nečetly. A tak vzpomeňme na recept z komunismu. Pěkně se uzavřít doma, pustit dobrou muziku a číst. Knížky. V mezičase můžeme vyrazit třeba na film nebo divadlo. Tam to pořád ještě neproniklo.
A radovat se třeba i z toho, že basketbalistky USK konečně setřásly z trůnu Gambrinus Brno.
