\"Beef or pasta?\" zeptala se letuška dívky přes uličku vedle mě při letu ČSA anglicky, co si dá k jídlu. Dívky mladé, výrazně silné a dobře oblečené. Její odhad se zdál správný - typická Američanka. Ta však odpověděla česky: „Těstoviny, jsem Češka.“
V Salt Lake City, kde jsme byli na festivalu Sundance, to bylo obzvlášť zřetelné. Velká část lidí a zejména žen byla silně nadměrečná. Ne takoví ti zavalití občané, které potkáváte u nás, tohle jsou opravdu mimořádní hřmotníci. „Ta by si neměla dávat vůbec nic nejmíň týden," říkával mi kolega kameraman často v hospodách při pohledu na jejich naložené talíře. Jakoby tady lidé jídlem nahrazovali nedostatek dalších podnětů. Salt Lake City je nudné místo uložené v misce mezi horami. Široko daleko žádné další velké město, příroda působí suše a nevýletně. A navíc - zábavu tady krouhají předpisy mormonské církve. Zasahující až do zmíněných hospod - pivo pouze k jídlu. Ke každému jedno. Kruh se uzavřel?
A k tomu jsou tu lidé silně nezáživní. Zase především ženy. Vypadá to, že pokud to půjde takto dál, mormonská enkláva je předurčena k záhubě, pokud nedovolí větší příliv okysličovadel zvenčí. Zatím tu je jen poměrně nepočetná hispánská náplava, jinak samí domácí.
Ono se tam také hrnout příliš nevyplácí, v už zmíněné misce se neobvykle drží inverze. Letní, i ta současná zimní. Svítí-li slunce, a to byl případ dekády našeho pobytu, hromadí se smog nad městem jako špunt. Bez pohybu. A lidé se dusí. Věřte, že víc, než jsme zvyklí my z našich přece jen otevřenějších kotlin.
Je to zvláštní město, to Salt Lake City. Úniků ze stereotypu je tu prostě málo snad lyžování a pak především sledování těch různých míčových her, které jsou ve Státech a Kanadě tak populární. Taky bych chodil. Aspoň bych se nemusel dívat na ty nehezké ženy, věřil bych, že vzduch mi vyfiltrovali a přece jen trochu zapomněl na chuť k jídlu.
Otakar Svoboda
