Přijel jsem do New Yorku na zvláštní koncert, slavící zahájení českého předsednictví EU. Šéf Českého národního domu, čerstvě otevřeného, přišel s dobrým nápadem. Každá země EU měla dodat jednoho jazzového muzikanta, tato skupina se měla sejít a zahrát několik skladeb, secvičených během vlastně pár hodin. Podařilo se. Přišli vyslanci těchto zemí při OSN, česká reprezentace a bylo veselo a uvolněno. Aspoň pro tu chvíli si všichni pochvalovali, jak může improvizace fungovat a jak by se politici jako měli od muzikantů učit. Všichni věděli, že to nejde, ale myšlenka to byla příjemná. Zkuste si představit, že politiky by vystřídali hudebníci. Něco jako Kdyby tisíc klarinetů. Stará myšlenka, pořád aktuální.
Hodně se mluví o ekonomické krizi, i americká média jsou jí plná. Při běžném pozorování se ovšem krize neprojevuje nijak. Na ulicích jsou vidět pořád stejná velká auta, navíc napájená historicky nejlevnějším benzínem. V nákupních střediscích je narváno a lidé cpou velké kufry svých vozů hromadami levného zboží. Které ovšem není zadarmo a ani markantně levnější než v minulých letech. New York tepe ve stále stejném tempu a krize krouží spíš v mediální sféře. Uvidíme, kam to všechno povede, zatím bych si na velký propad nevsadil. Ale možná se jen tančí na palubě Titaniku.
Před chvílí skončil ve zdejší televizi NBC přenos předávání Zlatých globů. Bylo extrémně veselo. Po loňské pauze, zaviněné stávkou scénáristů, si všichni užívali ty chvíle televizní slávy. Kate Winslet se málem rozplynula v slzách, Mickey Rourke patřil na publikum krz vrkoče neposedné čupřiny a užíval si come backu, spousta slavných se tvářila radostně, i když nedostali nic. Nejdelší řeč vedl Steven Spielberg, nositel ceny za celoživotní přínos. A ani jeho věhlas nezakryl až hromadné zívání přítomných, mluvil dost nenápaditě. Nejhorší ale na podobných ceremoniálech jsou reklamy. Pět minut předávání, pět minut reklam, tohle skóre protáhne ceremoniál na dvojnásobek nutného času. Svého času jsem to sledoval zevnitř - na Grammy. Bylo to k uzoufání - radostný dynamický ceremoník a pak stejně dlouhé tiché zoufalství v sále, kde se nic nedělo, protože reklamy běží jen pro diváky. Reklama nás jednou sežere, jedině snad, že by už na ni nebylo, protože ceny prodaných výrobku budou stačit tak na uživení výrobců a prodejců. Naivita, já vím.
New York je studený, jak jen město v teplotách pod nulou Celsia může v těch profukujících avenue a street, končících u vody být. A tak vzhůru na další ročník špičkového festivalu nezávislých prý filmů - Sundance. Loni ho zahajoval film V Bruggách, který se mi mimochodem moc nelíbil. A jeho protagonista, Colin Farrell dnes dostal Zlatý Globus. Tak popřejme Robertu Redfordovi a jeho týmu zase jednou šťastnou ruku.
