Září Jana Kirschner, alespoň podle názvu desky. Logicky vzato, září podle příležitosti, jaké se dosud zřejmě žádnému našemu interpretu nedostalo. Pokud mi tedy dovolíte považovat ji za \"naši.\" Vydává desku regulérně v cizině, přímo v Anglii, za producentské, autorské i interpretační pomoci tamní veličiny a za plné podpory vydavatelského ústředí. Tedy, doufejme, i za dostatečné vlny reklamy. Podmínky skvělé, chválí si je i sama Jana v bookletu - slovensky. Desku připravovala dva roky, pečlivě natočila a teď bude s napětím čekat. Čekat budou i ostatní tuzemští interpreti, neboť jakýkoliv průlom…
Pro nástup do světa zvolila Jana Kirschner repertoár i projev jaksi až příliš připomínající Norah Jones. Ne, že by byla sama. Oslněna úspěchem mladé normální Američanky s indickým nádechem se zdá celá řada zpěvaček i zpěváků. A tak na nové nahrávce nazvané Shine slyšíme kombinaci pomalých a ještě klidnějších skladeb s občasným lehkým country ozvukem a bez výrazné instrumentální složky. Tedy ve smyslu - deroucí se kupředu. Vše táhne příjemný hlas Jany Kirschner, jednoduché baladické texty a bohužel i jednoduché melodie. Navíc, jak je dnes stále častějším zvykem, s nápady a obraty vyždímanými až na dřeň. Až se po repeticích těšíte na další skladbu. A pak na další. A ani po několika posleších jsem nezaregistroval výrazný řekněme hit, ani převratnou folkovku, která se nám zadírá pod kůži postupně, až nakonec vyplave coby strhující tetování na povrch. Znáte to, už se ho nezbavíte.
Janě Kirschner se nové album povedlo průměrně, řekl bych. A jakoby poněkud ztratila sama sebe. Ostatně - ve slovenských textech mi připadala vždycky zajímavější. A přitom nezískala zas tak moc. Jeden další příjemný, milý a tak trochu průměrný dívčí hlas do té světové plejády. Na tak obdarovanou interpretku trochu málo. A nebo na velká očekávání?
