Dvě české novinky jsou aktuálním přínosem tohoto týdne. Další deska „dvoučelné, dvoudívčí“ sestavy Tara Fuki. Tentokrát zcela přiznaně polsky orientované. Texty jsou v tom zpěvném jazyce, nasměrování je tedy zřejmé. Ale nenechte se odradit, polština je zejména pro model Tara Fuki na nové nahrávce Auris jakoby předurčena. Podtrhuje neobvyklost a hravost obou violoncellistek. Smutné a tiché skladby doplňují k plnému zvuku i hostující muzikanti včetně Vertiga Quintetu.
Tara Fuki mají své místo v naší muzice jisté a tato deska jejich význam jen potvrzuje. Je málo tak zajímavých počinů u nás, je s podivem, že zajímají i širší publikum. Poslyšte ukázky na webových stránkách skupiny.
Z podobné osady jakoby přichází Jablkoň. Daleko hravější, posazem širší a písničkovější kapela. Ovšem nutno dodat - malá lesní. Protože ta tvoří jakousi větev původní experimentálnější Jablkoně. A právě za písničkami této odbočky se ohlíží novinka Best of. S neuvěřitelnou až soudržností, jakoby to byla novinková písničková záležitost. Smysluplně sestavená tažná nahrávka vás může i překvapit, kolik že toho Jablkoň (m.l.) krásného písničkového naskládala za tu patnáctku let. A přitom ji v běžném rádiu nezaslechnete. Máme tu prostě zajímavé kapely, jen se nějak míjejí se zájmy kožených dramaturgů. Tak alespoň z ukázky z desky.
A ještě dovolte Uchu stát se na chvíli opět Okem. Včera jsem se pokoušel sledovat vyhlášení Andělů i cen, které by ihned mohly vstoupit do Guinessovy knihy rekordů pro bezkonkurenčně nejblbější název, Týtý. Běžely na Nově a ČT1 paralelně, vychytávka dramaturgů, a tak nezbývalo než přepínat. Nova to občas ulehčovala reklamními přestávkami.
Bylo to poučné: naleštěnost, koženost a blýskavost Týtý z kongeniálního prostředí HD Karlín versus relativní dravost halového předávání Andělů. Playback versus živé hraní. Uslintaní versus občas moderní. Ovšem, co se týče výsledků, zas tak velký rozdíl to nebyl. Zdá se, že u nás nemáme lepší zpěvačku Anny K. nebo Lucie Bílé, že nemáme lepšího zpěváka z jedné strany než Karla Gotta a z druhé Matěje Rupperta. Že herečkou roku je Daniela Šinkorová, šikovná seriálová matadorka, že nemáme jiné aspiranty než Miroslava Donutila nebo Viktora Preisse (v tomto případě při veškeré úctě k jejich herectví). A vlastně ani Kryštof nevydal žádnou převratnou nahrávku. Objevem roku jsou trumpetka ze Superstar nebo silně nadhodnocení Gypsy.cz.
Možná právě v tom to tkví. Žijeme v rybníku, nebo spíš bahýnku, kde se převalují ti ještě živí kapříci. Na které z břehů čumí oddaně zamrzlé publikum. A tak ze sobotního přepínání odnáším hlavní pozitivní dojem. Richard Krajčo moderoval excelentně. Přirozeně, bez papíru, bez manýr, bez hloupých vtipů nebo rádobyvtipného neumětelství. Takhle má vypadat moderátor. Ale říkejte to týtýkům.
