Případ poslance Vítězslava Jandáka a jeho psa Alberta působí na první pohled úsměvně. Jandákův labrador údajně napadl na ulici souseda. Poslanec ovšem odmítl zaplatit pokutu za přestupek a odvolal se na imunitu. Jeho pes prý napadeného ani neumazal. Běhá sice na volno a bez košíku, ale to proto, že Jandákovi vědí, jak je neškodný. Dobrák, který miluje lidi.
Odhlížím teď od absurdnosti, že se na podobné případy vztahuje poslanecká imunita. Že toto zařízení na obranu politiků svým rozsahem u nás hraničí se zdravým rozumem a působí jako výsměch občanstvu neposlaneckému, víme všichni. Právě tak je nám jasné, že je to jeden z bodů, v němž se vůle našich ideově nesmiřitelných zastupitelů nakonec vždy nějak spojí, aby k omezení imunity nedošlo.Imunitní okleštění vždy jedni navrhnou, aby vypadali pěkně, ale druzí na něm najdou nějaký právní či mravní zádrhel, či jiní nepřijdou k hlasování. Příště si to prohodí. Všichni jsou proti bezbřehé imunitě, ale všichni se zaslouží o to, aby zůstala.
Dobrá, na tato divadla jsme si zvykli. To, že jsme od našich zvolenců očekávali něco lepšího, to je už dávno minulostí. Případ poslance Jandáka je ovšem zajímavý z jiného hlediska. Idiotské argumenty, že pejsánek je hodný a nikdy nikoho nenapadl, pročež tedy může pobíhat mezi lidmi bez vodítka a bez náhubku, používají totiž i neposlanci. Jandák jim teď na toto arogantní tvrzení pouze přilepil pomazané razítko. Jsem přesvědčen, že každý pes, který se pohybuje na veřejnosti, by měl být buď přizdoben košíkem, nebo veden na řemínku. Možná skutečně nikdy nikomu neublížil, nanejvýš se pokusil o ulízání vyhlédnutého oblíbence. Nikdo ale nemůže dát ruku do ohně za to, že jednou nečekaně nezaútočí z důvodů, které zná jenom on a Bůh. Potom je pozdě vykřikovat, že to byl přece vždycky milounký a přítulný pejsánek. Že se musel něčeho leknout, že musel přijít nečekaný podnět, že a že a že… Poškození psími zuby a drápy bývají nepříjemná, ať je způsobí zvíře zlé či hodné.
Kdo může odhadnout, co se stane, když se mamince nečekaně vytrhne malé dítě a píchne volně pobíhajícího psa-ňuňánka do oka? Že za to může ta matka? Jistě. Ale jenom zčásti. Děti jsou nevyzpytatelné a lstivé. Stále hledají příležitost, jak se vymknout. Ten čokl prostě měl být zabezpečený tak, aby se nic nemohlo stát. Nemůže si jen tak volně lajdat veřejným prostorem. Je také nezanedbatelný počet lidí, kteří se psů bojí. Nevědí sami proč, ale cítí hrůzu, když spatří zuby obalené chlupy. Pokud na takového člověka (byť s touhou hrát si či ho pomazlit) skočí sebehodnější zvíře, může to mít dramatické následky. Viděl jsem paní o francouzské holi, kterou si vybralo na přátelský kontakt volně pobíhající štěně labradora. Paní v úzkosti nastavila před sebe berlu a psí puberťák na ni začal vrčet. Jeho majitelka se k oběti vyjádřila žoviálně: „Paní, to nesmíte, on se té hole bojí!“
Někdy má člověk pocit, že pohlavek ženě není zase tak negentlemanský akt. Zajímalo by mě, co by se dělo, kdyby nastala absurdní situace, že by takto úzkostný člověk byl ozbrojen a v panice zbraň na hravého psa (o němž samozřejmě vůbec nemůže tušit, že je hravý a hlavně nemá žádnou povinnost to předpokládat) použil? To by se fanatičtí pejskaři nejspíš zbláznili! Nemluvě o nepříjemné situaci majitelů malých psů. Umí si někdo představit jejich stres, když k jejich zvířeti, předpisově vedenému na vodítku, najednou přiběhne zcela volný a neokošíkovaný pitbull? Co si má pán ohroženého psíka v tu chvíli počít?
Ať si pan poslanec Jandák svoje tvrzení, že jeho pes je hodný hravý miláček, strčí za klobouk. Není to pro mne žádný argument pro to, aby to zvíře smělo pobíhat na veřejnosti bez jakéhokoliv zabezpečení. Pejskař, který nechává svého kamaráda poskakovat mezi lidmi na volno, je hlupák, který ohrožuje své bližní a vyvolává zbytečné napětí. A městští policisté by měli být v tomto ohledu velmi, velmi přísní. A pokuty mastné. Přesvědčení majitele, že jeho pes nikdy za žádných okolností neublíží, není důvodem ke psí imunitě.
Od dětství jsem vyrůstal ve společnosti psů, malých i velkých. Dodnes psa mám. Byť teď už jenom prcka. To pro vysvětlení, že nepatřím mezi antipsí rasisty.
