Chtěla jsem si vyprat, ale neměla jsem čím, kde a jak. A tak jsem se rozhodla, že se špinavého oblečení budu zbavovat výměnou za koupi nového. Ta geniální myšlenka ale brzo padla. První páry ponožek a spodního prádla skončily sice v koši, ale indické obchody náhradu za ně neměly.
Okénko z Indie (7)
„Ponožky? Spodní prádlo?“ Soucitně mi pak prodejci sdělovali, že tyhle svršky se tady na jihu fakt nenosí. Ale pak mě zachránil malý obchůdek v jednom přímořském městečku. V regálech se na mě smály pasty Colgate a „knorrácké“ polévky se nabízely, jak jsou chutné a smetanové, a taky tady byl Persil. Takové roztomilé balení. Vážilo pouhých pět gramů a bylo to přesně to, co jsem hledala - dávka pro jedno vyprání. Na pokoji mi chvíli zabralo rozpustit prášek ve studené vodě, protože v levných hotelích jiná teplota z kohoutku neteče, ovšem ta představa, že zmuchlaná hromádka vespod batohu se změní opět v čisté a voňavé svršky, tak to byla vzpruha pro praní i v té studené vodě.
Člověk by si řekl, že v teplomilných pásmech mají lidé výhodu. Nepotřebují skříně nadité zimním oblečením a sušení prádla obnáší pověsit a za půl hodiny suché sebrat. Ale právě to v Indii nefunguje. Je tady příšerně vysoká vlhkost, takže listy novin nebo stránky knížek jsou za chvíli vlhké, přesně tak, jako když u nás padá rosa. Mokré prádlo nemá na šňůře jak schnout. Jenže to jsem zjistila, až když oblečení na ní viselo dva dny, a stále bylo mokré, a já se už potřebovala přesunout o hodiny jízdy autobusem dál.
Co jsem na těle snesla, jsem si mokré oblékla. První okamžik byl hlasité „áááá“, ale jen co jsem vyšla na rozpálenou ulici, uvědomila jsem si, jakou výhodu to mokré oblečení má. Autobusový průvan bylo přesně to, co můj mokrý oděv potřeboval. Cestou uschl.
Když jsem se blížila k městu, bylo nejdříve k zahlédnutí široké ale mělké koryto, kde na dně pomyslné řeky tekl čúrek vody. Monzumové deště tady v oblasti Bangalore dávno pominuly a vyprahlé koryto bylo předzvěstí dešťů příštích. K zahlédnutí byla skupinka pradlen, každá v ruce svírala jeden konec oděvu a tím druhým mlátila o nejbližší šutr, jakoby z prádla chtěla všechnu tu špínu vytřást. Pak oblečení společně vymáchaly v té trošce vody a ve dvojicích překroutily všechny nasáté kousky pánských košil a dalšího prádla, které tam čekalo na kopách. A takhle vyprané prádlo pak rozložily na ohromné balvany kolem, které byly rozpálené sluncem.
Lidé v Indii jsou i v sušení prádla vynalézaví. Za nejoriginálnější považuji sušení ve městě Puttaparthi. Ohromné fukary klimatizace, které jsou umístěny na zadní stěně kancelářských budov, slouží i místním pradlenám. Prostě si stoupnou za běžící lopatku toho hučícího monstra, které se nachází metr dvacet nad zemí, a v rukou jim plápolá roztažený svršek prádla. A kousek po kousku takto vyfénují celý koš.
Hojně využívané místo pro sušení prádla je kamenitý násep u kolejí vlaku. Když se blížíte k železniční stanici, tak násep i dřevěné pražce první koleje jsou pokryty prádlem. Tady si ale pradleny své vyprané oblečení před blížícím se vlakem ostražitě hlídají. Co na tom, že právě úsek poblíž stanice je pokryt nejrůznějším odpadem, který se vyhazuje z jedoucích vlaků, protože ty indické nemají odpadkové koše. Ovšem na sluncem rozpálených pražcích a štěrku schne prádlo nejlépe.
Po své zkušenosti jsem praní a sušení svěřila už jen pradlenám. Vždy se nějaká v blízkosti zjevila. Tu zmuchlanou hromádku mi vracela na druhý den čistou a poskládanou, občas polodosušenou a jen s půlkou knoflíků u kalhot a košile. Ale toho jsem si vážila. Protože s tím svrškem pečlivě mlátila o kámen v potoce.
- Indové suší prádlo často na svých příbytcích autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1986/198517.jpg
- Prádlo se v Indii často suší na zahradě autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1986/198521.jpg
- Sušení prádla po indicku autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1986/198514.jpg