Stála jsem a nechápavě se dívala na tu šeď, do které byly chrámy přede mnou zahaleny. „Máš smůlu, přijeď za rok…,“ oznamoval mi chlapík s látkou kolem pasu a šátkem omotaným kolem čela, který teď do té výšky několika desítek metrů koukal se mnou. Chrámové město Madurai leží už jen skok od nejjižnějšího mysu Indie. Vyhlášené pevnosti hinduistů jsou – tak jako po celé zemi – i tady poskládané z kamenných kvádrů, do kterých jsou vytesány postavičky bohů a bůžků, mystických postav a zvířat, a výška chrámů ční až k nebesům. Tedy skoro. Některé stavby měří „pouze“ třicet metrů, ale chrám zasvěcený Bohyni Minakší má rovných padesát.
Tady v Madurai je všech devět chrámů barevných. Celý ten hinduistický svět, který z indických eposů načerpali a v dávných dobách kameníci vtesali do postaviček a figurek, které pozorují šrumec ulice už tisíce let, je tady k obdivu pestrobarevný. Ale mě ta vyhlášená krása neoslnila, protože chrámy byly zahalené a pro veřejnost na rok uzavřené. V Indii se starají o odkaz dědictví dobře. Jakmile vliv slunce, deště a zplodin pouličního smogu vytáhne z postaviček barvu, je znovu každá natřena. V Madurai se tak děje každý dvanáctý rok.
Když se po chvíli ke mně přidal další samozvací průvodce a společně jsme nahlédli pod maskovací plášť z dvoumetrových listů palem, z kterých chlorofyl už dávno vyprchal, stálo tam lešení z bambusu, posvazované k sobě provázky. Po něm se s vrozenou lehkostí pohybovali malíři s kbelíky barvy kolem pasu a štětci natírali figurku po figurce. Boty a lanové jištění neměl žádný z nich. „Přijeď za tři měsíce a uvidíš tu krásu,“ stačil mi říct pouliční průvodce, jehož služeb jsem nevyužila.
A pak se opět nabízeli další včetně prodavačů z ulice, kteří mě vybízeli škobrtavou angličtinou ke koupi jídla, oblečení a suvenýrů. Když se ke mně přichomýtl vyhublý třicátník, kterému bezzubost zachraňovaly tři přední zuby, měla jsem o společnost postaráno. Nejdříve cupital vedle mě, občas něco pronesl a ve chvíli, kdy zjistil, že jsem z Československa, byla jeho malomluvnost ta tam.
„Už nebýt Československo, teď být Česká republika,“ opravil mě hned v začátku.
„Ty znát Marii?“ Zakroutila jsem hlavou.
„Jak to ty neznat Marii? Ona z České republiky jako ty.“
Pak mi prozradil, že Marie sponzoruje jeho dětem školní knížky a sešity, a že lidé u nás jsou určitě fajn, když my dvě s Marií jsme taky fajn, ale to už stočil řeč na skvělý obchod se suvenýry, který je tady kousek za rohem, a protože patří turistickému centru, ceny jsou pevně stanovené.
Obchod byl poschoďový dům s novou fasádou a mezi ruinami obydlí se vyjímal. V přízemí byla rozlehlá místnost zaplněná výrobky ze dřeva, kovu a kamene, krásná ruční práce, kterou za pár rupií skupuje od řemeslníků společnost řízena státem a výrobky nabízí i s tučným ziskem turistům. Rahul byl skvělý obchodník, vyprávěl, kolik času vezme dřevo vysušit a opracovat, a jak který výrobek ručně vzniká, protože jsem logiku nad výtvory občas postrádala.
A když jsem opětovně žasla, tentokrát nad dovedností řezbáře u stolku z ořešáku, nezaváhal: „Že je to nádherný skvost? A kolik bys za něj dala?“ A než jsem stačila odpovědět, už volal na svého kolegu, který byl připravený s rolí papíru v ruce, že mi stolek zabalí.
Když jsme vystoupili o poschodí výš, čekaly tam na mě svetry a šály z jemného kašmíru a taky perské koberce. Barevné ovály křišťálů vážily pět kilo, ale svůj obdiv jsem si tady nechala už jen pro sebe. Pak mi Rahul podstrčil bichli svázanou v kůži, která ležela na stole a sloužila jako účetní kniha, a když jsem do ní nahlédla, tak stránka po stránce byla popsaná informacemi o každém, kdo si zboží nechal zabalit a pohodlně poslat domů. Poslední zásilku do Čech pojil se jménem i titul MUDr. Rahul mě ujišťoval, že cokoliv si u něj koupím, budu mít za poloviční cenu, protože já přece nejsem doktorka, které zboží prodal za dvojnásobek i s tím poštovným.
- Každý 12.rok jsou v Madurai hinduistické chrámy zahalené a pro veřejnost uzavřené autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1899/189893.jpg
- Pod pláštěm se natírají postavičky autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1899/189895.jpg
- Rukodělná výroba a zboží pro turisty autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1899/189898.jpg
