Tak jsem strávila dva týdny v Mariánských Lázních. Jelikož jsem se podle očekávání občas nudila, vyrážela jsem každé dopoledne do trafiky zakoupit noviny a časopisy. A večer, samotná na pokoji, i to neni lehké, jsem se vnořila do české reality, s pomocí televizních zpráv. Neprozradím, kterému kanálu jsem dala přednost. A tady je stručný přehled informací, které mě zaujaly, překvapily nebo nesmírně pobavily. Vás možná, z úplně jiných důvodů…
Hlavní televizní zprávy
První titulek zněl: „Byla zrušena dětská vodítka ve školkách“. Jenom zírám. Reportáž, dva komentáře dvou odborníků, stand-up vzrušené reportérky a ještě finále ze studia. Jak je možné, že po padesáti letech ve zpravodajství nemám ani potuchy, o co jde? Určitě to musí být něco strašně důležitého pro celý stát a jenom já, nevzdělaná emigrantka, jsem ztratila kontakt s realitou své bývalé vlasti… No, tak snad se při dalším vzrušujícím titulku polepším:
Druhý titulek: „Jak ušetřit samosběrem spoustu peněz při nákupu brambor“. Roztomilá reportáž z našich polí. Ideální kombinace sportu a spoření. Reportér mi s pomocí digitálního střihu předvedl, jak nasbírat pytel brambor za 10 vteřin, kilo za 3 koruny – opravdu levné a posilovna zdarma – a já jsem si definitivně uvědomila, že žiji na jiném kontinetu. Čechům je možné jenom závidět…
Noviny do ruky
Nesmím se vzdát, beru noviny. Určitě na tom tady budu líp. Titulek přes celou první stranu: „Naše rodičky hladovějí v porodnicích“. Čtu ještě jednou - černé na bílém. Nemocnice tak šetří na jídle, že ženy po porodu skoro nejsou kvůli hladu schopné kojit. To je teda rána. Naivně jsem si myslela, že jenom u nás, v Orientu, mi nechutná jídlo v nemocnici. Ale na druhé straně – hlavní titulek? Tak jsem asi zase mimo…
A tak jsem se přesunula na mediální bojiště, kde jsem doufala, že se přestanu stydět: zločinnost. Terno: Vražda malé holčičky. Přejel, zabil, ujel. Kufr s dolary a se zlatem. Trochu korupce. Jenom to slovo „kmotr“ mi bylo cizí. A ani slovník nepomohl. Tady asi potřebuju trochu doučit…
Moc vám závidím…
A pak jsem si vzala s respektem Respekt. A vše, co cituji, tam bylo černé na bílém, na sedmi stranách: „Horké chvilky seniorů“. Fantastické. Konečně jako na mě ušité! To je to, co mě skutečně zajímá, čím se zabývám v bezesných nocích ve svých 68 letech! Dva sprosté vtipy hned na začátek. Jeden o masturbaci babičky Boženy Němcové. Výborně, to je pokrok, ne jen vyučovat ty prehistorické pohádky. Tak jsem se dostala do výborné nálady a pak to jelo. Dozvěděla jsem se například, že české ženy ve srovnání s cizinou překvapivě málo masturbují. A že sexuálně aktivní penzisté v Česku dávají přednost vaginální souloži. A moc se mi také líbil ten kosmopolitní přístup, díky kterému jsem se dozvěděla, kde mám hledat na internetu pornografii pro seniory – se seniory. Abych snad nedostala komplexy při pohledu na zdatné a přitažlivé mladice…
Díky, díky. Naučila jsem se spoustu věcí. A moc vám závidím…
