David Duke, bývalý šéf Ku Klux Klanu, se objevil v Česku, vzápětí byl obviněn z rasismu a vyhoštěn. Co konkrétního o něm víme kromě toho, že je to bývalý vůdce Ku Klux Klanu, politik a autor mnoha antisemitských a rasistických článků a knih? Ne mnoho a určitě ne tolik, kolik toho o tomto nejznámějším bílém rasistovi, jak jej americká média běžně nazývají, vědí tady v Louisianě, kam se jako dítě s rodiči přistěhoval z Oklahomy. Ti při smyslech se mě ptají, proč je v Česku, co tam bude dělat a jestli jede ty své ujeté názory šířit i do Evropy a kdo ho tam proboha poslouchá. V Americe už nikoho ty jeho nenávistné řeči nezajímají, tady skončil, tak se upíná na Evropu, spekulují mí známí.
„Už ho tady máme plné zuby, hlavně když se zase někde ve městě objeví ty jeho samolepky s hesly, jako 'Měli jsme si tu bavlnu radši posbírat sami',“ říká rozčíleně kamarád Charlie z New Orleans. Podobné narážky připomínají, že většina černochů se dostala do Ameriky v otrokářských lodích za účelem práce na plantážích. Jsou tu ale i tací, kterým se Dukovy myšlenky líbí a kteří jej hlavně v minulosti v různých volbách několikrát podpořili jako republikánského politika. Kandidoval na guvernéra státu Louisiana i na prezidenta USA, na to aby vyhrál, ale naštěstí neměl dostatek příznivců. Jak se asi David Duke dívá na to, že guvernérem Louisiany je dnes Bobby Jindal, potomek imigrantů z Indie, a americkým prezidentem je černoch Barack Obama? Musí být zdrcen a není divu, že dává raději přednost cestování a působení v Evropě.
Louisiana je stále pro některé obyvatele ten starý dobrý nedotknutelný jih, kde černošská populace způsobuje jen problémy a je pod jejich úroveň. To stejné si myslí i Duke. Už když byl malý kluk, měla údajně jeho rodina černošskou služku, která měla jaksi automaticky svůj pokojík s toaletou mimo jejich dům, byla pro ně druhořadá. V sedmnácti se Duke poprvé přihlásil ke Ku Klux Klanu a později na univerzitě se po chodbách procházel v nacistické uniformě. Dnes jsou jeho politikou slova o tom, že si bílí Američané musí uchovat svůj původ a že by bílá a černá rasa měly žít odděleně. Že by se lidé neměli míchat, což by zajistilo klid a pořádek na světě a nedocházelo by k nacionálním konfliktům. Ve skutečnosti právě on mimo jiné svou knihou Moje probuzení, jejíž český překlad byl záminkou Dukovy české návštěvy, k takovým konfliktům vybízí.
Známý jako popírač holocaustu například říká: „Všimli jste si někdy, kolik jich přežilo? To je pořád něco - tady je setkání patnácti tisíc přeživších, támhle zase 400 takových se setkává. Chápete to? To tedy byli nacisti pěkně neúspěšní, nemyslíte? Skoro neexistuje nikdo, kdo by řekl, že viděl plynovou komoru nebo zařízení plynové komory.“ Na adresu Afroameričanů zase říká, že negři jsou jenom primitivní zvířata. A takový člověk si běhá svobodně po Americe a po Evropě a nabádá ke xenofobii a rasismu. I když ve vězení už si jednou poseděl. Odsouzený ale nebyl překvapivě kvůli této činnosti, ale kvůli daňovým únikům. Ve vězení v Texasu si odseděl 13 měsíců. Věřím, že právě tam nasbíral novou inspiraci a dával dohromady nové texty a nápady, jak je co nejlépe rozšířit do celého světa. Přesně v logice populismu teď šíří svou knihu Moje probuzení taky ve zvukové podobě na internetu, každý den si můžete stáhnout z jeho stránek zdarma jednu kapitolu. Dozvíte se toho hodně, hlavně překroucená fakta a protižidovské teorie. Svoboda slova v USA je sice pěkná věc, ale mohla by možná končit tam, kde začíná svoboda někoho jiného.
Na to, že jeho kniha vychází i v Evropě, je velmi pyšný. Na svých webových stránkách uvádí, že je to krok dobrým směrem. Více lidí si tak může přečíst knihu, která patří k nejdůležitějším na světě, píše Duke. Knihu, kterou někteří přirovnávají k Mein Kampfu (ten dokonce Duke podle informací v médiích v minulosti prodával ve své kanceláři). Jeho autorský sedmisetstránkový opus možná není podle ukázek, které jsem si mohla přečíst, tak radikální jako Hitlerova kniha, ale zato zavání stejnou demagogií.
Podle svých stránek měl Duke radost taky z toho, že jeho turné obsahuje i přednášky na půdě univerzit, oprávněně mu to dodává na důležitosti a jeho slovům na věrohodnosti. Je dobře, že alespoň Praha mu tuto radost překazila.
