Floodplain se jmenuje novinka Kronos Quartetu, který už dávno opustil klasická pole a brousí po světě v hledání nových inspirací. Tentokrát vyrazil do nížin Asie, Afriky i jiných, postižených záplavami a dalšími katastrofami. A na muzice jakoby dokumentuje jistotu přežití.
Lidi se odedávna usazovali kolem toků řek. Pochopitelně, potřebovali vodu k životu a v jejich okolí byla navíc vesměs úrodná půda. A nic netušící zvířata se přicházela k řece napít. Co víc si mohli přát. V poněkud nedávnějším dávnu se lidé začali usazovat i v okolí cest. Výhody byly opět zřejmé, blízkost dopravy, jednodušší terén.
To ovšem ještě nebyla známa úskalí naší bující civilizace. Nejen, že blízkost řek už zas tak moc není nutná. Jejich špinavá voda potřebuje důkladné čištění, zvěř sem pít už taky nepřichází a zúrodnit umíme kdejaký kus krajiny. Vodu dovedeme snad až na Mount Everest, maso si vychováme, vypěstujeme, chce se říct, v co nejmenších kójích, a silnice v blízkosti obydlí se staly přítěží. Obtěžují hlukem a smradem. A navíc dorazilo globální oteplování.
To ovšem pro dosud ne tak zasažené oblasti ve zmíněných částech světa neplatí. A tak Kronos hledal a nacházel místní muzikanty a hudební kořeny v Kazachstánu, Libanonu, Ázerbajdžánu, Egyptě nebo Íránu a hudbou slaví nezničitelnost lidstva. Špičková nahrávka.
Dva muzikanti ze Zappovy kapely z přelomu 70. a 80. let, kytarista Warren Cuccurullo a bubeník Terry Bozzio se spojili a s nově sestavenou skupinou dali dohromady desku se šílenou grafikou a názvem - Playing in Tongues - Holographic Jesus and the Cee Gee Alien Attack. Za kterými se ovšem ukrývá až neuvěřitelná muzika. Odráží se od dosud nezveřejněné Zappovy skladby a oba jeho oživlí muži navazují na Zappův dávný ojedinělý koncept melodramatu. Vzpomínáte na především živé Frankovy nahrávky? Jeho promluvy rytmizované tutti kapely? Ostatně připomněl to i úterní pražský koncert George Dukea, který když se vyhrabal z popových skladeb současnosti, potěšil poněkud umdlené publikum právě Zappovou muzikou. Je vždycky obtížné navázat na takový předvzor, ale novinka Cuccurulla a Bozzia určitě stojí za poslech a prozkoumání.
Včera jsem chodil po Kampě s kamarádkou, která si koupila profifoťák. Neživí se tím, baví ji to. Zaměřovala se na detaily a pohledy, kterých laik není mocen, a já měl dost času se rozhlížet. Vzpomněl jsem si, jak Kampa vypadala před sedmi lety po záplavě. A dnes po škodách není ani stopy. Stejně jako Kronos Quartet obdivuje muziku a sílu vzdálených civilizací, potěšila mě i ta naše. Tedy spíš síla než muzika. Řeka je v Praze nevídaně krásná a na rozdíl od většiny jiných toků světa jí jakoby proplouvá a protéká každý záhyb neoddělena vysokým korytem. Vzpamatovalo se naše hlavní město z potopy, věřím, že se vzpamatuje i z jiných marasmů.
