Následující úvaha o vztahu novináře a jeho informačních zdrojů mne napadla po přečtení profilu Miloše Petany, někdejšího ředitele televize Prima, papírového vlastníka Bontonlandu, zlínských ateliérů a Supraphonu ve středečních Hospodářských novinách. Chápu, že ekonomičtí redaktoři to mají těžké. Aby se dozvěděli informace o tom, co se v hospodářské sféře děje, nemohou se spoléhat jen na tiskové zprávy a na suché údaje ekonomických statistik a registrů, přicházejících často se zpožděním. Potřebují zdroje přímo z podnikatelských kruhů. Problém je v tom, že tyto zdroje obvykle pouštějí do médií informace, které potřebují, přičemž naprostou většinu toho, co se v byznysu skutečně odehrává, možná s výjimkou toho, co se týká konkurence (ale i tady se často mlčí, neboť konkurence může indiskreci dotyčnému vrátit), si nechávají pro sebe.
Do jisté míry chápu, že novináři ekonomických rubrik jsou víceméně loajální ke svým zdrojům, potřebují je, stránky ekonomických rubrik je třeba plnit každý den. Chápu i to, že se často setkávám s novinářskými rozhovory, které jsou víceméně sebepropagací dotyčného a jeho podnikání, aniž by se redaktor pokusil vytáhnout na světlo něco z dobře utajovaných třináctých komnat. Znovu opakuji - chápu tuto loajalitu, neboť redaktor, a tím i jeho čtenáři, získávají alespoň nějaké informace o tom, co se ve světě obchodu a podnikání děje. Přesto si však myslím, že existují jisté hranice. Zpravodajství ekonomických rubrik by se nemělo zvrhnout v permanentní neplacené PR podnikatelů a alespoň část přijímaných informací by se měla prověřovat.
Zuzana Kubátová začíná svůj profil Miloše Petany slovy: „Miloše Petanu kdysi média označila za “televizního mága„. Před jedenácti lety předvedl bývalý filmový kritik a scenárista něco, o čem experti tvrdili, že je to po impozantním nástupu televize Nova nemožné: jako šéf lokální, programově nevyhraněné, technicky a finančně nezabezpečené FTV Premiéra dokázal z této stanice vybudovat plnohodnotného hráče televizního trhu, televizi Prima“.
Kdybych nebyl pamětníkem, možná bych uvěřil v magické schopnosti Miloše Petany. Jenomže si vzpomínám na to, jak ona magie byla dána napojením na IPB a na tehdejší bankovní socialismus, ve kterém se bylo možné zadlužovat, aniž se úvěry splácely. Když Miloš Petana z Primy v roce 1997 odcházel, na servisní společnosti Premiéra TV (licenci mělo eseróčko FTV Premiéra, dnes FTV Prima) „visel“ přibližně miliardový dluh. Kolik z těch vydaných peněz se rozředilo do společností typu Premedia, se dnes můžeme jenom dohadovat. Řešilo se to tím, že Prima opustila zadluženou Premiéru TV a hlavní byznys přesunula do nově vytvořené servisky Prima Plus. Zuzana Kubátová tuto epizodu nechává vysvětlit Petanovi: "Rozjezd plnoformátové televize, která musí vytvořit vlastní programovou knihovnu či investovat do vysílačů, to je miliardová investice. Zvláště, stojíte-li proti světově unikátní dominanci Novy. My jsme ale počítali, že do pěti let se Prima dostane do provozního zisku, a to se stalo,„ říká Petana. Nakolik se na finančních potížích televize podepsal pád IPB, následné spory o vlastnická práva k Primě či kvality samotného projektu, dnes už nikdo přesně nevysvětlí.“
Ano, dnes už nikdo přesně nevysvětlí, kdo nakonec zaplatil dluhy, které Premiéra TV udělala. Zřejmě stát, který převzal záruky za dluhy IPB. Ve svém hodnocení se však Kubátová mýlí: nikoli IPB byla problémem Primy, ale Prima byla problémem IPB. A uvádět jako úspěch, že po napumpování půlmiliardové investice v letech 1996-7 se Prima nakonec přece jen dostala do černých čísel (aniž by ty investice později splatila), to je skutečně pozoruhodná ekvilibristika, nehledě na to, že do těch černých čísel nakonec vytáhl Primu nikoli „nuceně odejitý“ Petana, ale Kateřina Fričová.
Na tomto místě by mohl čtenář prohlásit: Proč nás autor unavuje starými, pomalu již zapomenutými historkami. Co na tom, že se někdo chtěl ukázat v lepším světle. Budiž mu to dopřáno. Koneckonců Stream.cz je sympatický projekt a jeho strůjce a spolumajitel Petana by za něj měl být pochválen. Mně však nejde o Petanu, ale o způsob žurnalistiky, která přijímá nekriticky vše, co se jí předkládá k uvěření. Příkladem budiž i materiál, který profil Miloše Petany ve středečních HN doprovázel. Pod titulkem "Televize na webu začíná vynášet" se opět cituje Petana: „Zahájili jsme jednání o spolupráci s HBO. Počítáme s využitím jejich vlastních pořadů a s těmi, na které lze získat internetová práva.“ A toto tvrzení doprovází názorný graf, ve kterém redaktoři zmíněné firmy iniciativně propojili. Jak druhý den ukázal, všechno bylo ve skutečnosti trochu jinak. HBO vyslala do světa silné dementi o tom, že žádnou programovou spolupráci se Stream.cz nechystá, a šéf české HBO Ondřej Zach se proti interpretaci svých slov v HN ohradil. A pak věřte novinám a jejich titulkům!
V uvedeném případě naštěstí o nic moc nejde. Ale co když novinářské zobání z rukou neprověřených a neprověřovaných zdrojů nám zkreslí pohled na takový problém, který by mohl být pro nás životně důležitý? Asi jsem nenapravitelný optimista. Stále věřím, že na misce vah nakonec vždy převáží odpovědnost a profesionalita novinářů, i když to někdy i na můj vkus dosti dlouho trvá.
P.S. Taking someone at face value is assuming another person's suggestion, offer, or proposal is sincere, rather than a bargaining ploy.
