Shodou všech možných náhod se stalo, že na dovolenou již několik let jezdím na Sicílii. Bydlím v malém, kamenném domku, který je umně zapasován mezi jiné malé, kamenné domy v typické úzké uličce menšího sicilského města, ležícího asi 20 kilometrů od pobřeží. Moji sousedé jsou většinou starší rodilí Sicilané, kteří se ke mně chovají velmi přátelsky a mile. Jednou z mých sousedek je i Pasqualina, žena menšího vzrůstu, věkem něco přes padesát, s pohmožděnou levou rukou po nějaké tragické události v dětství.
Ačkoli na Sicílii žena bez muže je víc, než nic, Pasqualina se nikdy neprovdala. Žije sama v miniaturním domečku o dvou místnostech, pobírá minimální invalidní důchod. Chodí pravidelně do kostela, v poledne se ještě modlí s rozhlasem, uklízí svůj domek, a když radnice pustí do čtvrti vodu, tak pere a vytírá. O víkendu chodí do rodiny své sestry, kde si užije rodinné sounáležitosti a také si pořídí zbrusu novou foukanou, neboť její sestra je kadeřnice. Jinak sedává na schodě před domkem a klábosí se sousedkami. Moji přítomnost přijímá s povděkem, neboť ji poskytuji možnost vytržení ze stereotypu a také pocit, že je někomu užitečná, neboť stále něco potřebuji - radu, kafe, vajíčka, cibuli a podobně. Sousedské vztahy na Sicílii opravdu fungují.
Jednoho dne, když jsem zase uřícená přistála v naší uličce a s Pasqualininým kafíčkem v ruce odpočívala po dalším poznávacím výletě na jejím schodě, optala jsem se, čím bych jí mohla její laskavost oplatit. Nic nechtěla, ale z další konverzace jsem pochopila, že by se ráda podívala k moři. Ačkoli nebydlí daleko od pobřeží, k moři se vlastně nedostane. Pro rodilou Sicilianku je totiž nepředstavitelné, že by se vydala někam za zábavou sama. Tak jsme se domluvily, že druhý den spolu vyrazíme na nejbližší pláž. Absolutně jsem netušila, co svou nabídkou způsobím.
Jak jsem se později dozvěděla, Pasqualina okamžitě vyběhla koupit si plavky, ve kterých snad i spala, pokud tedy vůbec usnula. Když jsem se totiž konečně druhý den probrala a kolem poledního vykoukla ze dveří, uviděla jsem sedět Pasqualinu před domem, s plážovou taškou (pravděpodobně také novou) u nohou. Zcela evidentně tam byla zaparkovaná v plavkách na svém schodě od rána a trpělivě čekala, až se já vyhrabu. Rychle jsem tedy sbalila vše potřebné a vyrazily jsme.
Cestou v autě nepromluvila ani slovo, jen si tiskla tašku k sobě a dívala se kolem. Na pláži jsme se usadily do křesílek, které mám po celé léto ve voze, a pozorovaly jsme vlnky. Pak jsme se šly trochu projít po mokrém písku, Pasqualina si smočila kotníky a mě došlo, že neumí plavat. Přestala jsem tedy konečně s přemlouváním, aby šla do vody, koupila jí zmrzlinu, ještě chvíli jsme poseděly a vyrazily nazpátek. Jízda proběhla opět bez jakékoli komunikace a já začala být nervózní, zda je vše v pořádku, jestli jsem někde neudělala chybu, nevybrala špatnou pláž, nebo co se vlastně děje.
Ale jen jsme dojely do našeho městečka a zastavily, Pasqualina netrpělivě vyskočila, a běžela k domu své setry a cestou vítězoslavně volala: „Já jsem byla u moře! Já jsem byla u moře!!!“ Její neteř vyběhla a volala do jakéhosi balkonu: „Pasqualina byla u moře.“
Než jsem stačila zaparkovat, nesla se tahle zpráva celou ulicí: „Pasqualina byla u moře. Už jste to slyšeli? Pasqualina byla u moře!“ Když jsem šla ke svému domu, sousedky na mě mávaly a volaly: „Maria, brava, brava.“ Dělalo mi to dobře, přiznávám, moc dobře. Byla jsem v té chvíli asi šťastnější než samotná Pasqualina, která byla u moře.
Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu
- Marie Schön: Potkala jsem Sicílii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1836/183523.jpg
- Tomáš Císařovský / Pasqualina autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1808/180761.jpg
- Pasqualina většinu života prožila v jedné ulici autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1808/180762.jpg
- Pasqualina u moře autor: Marie Třešňáková , zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/341/34021.jpg
