Jednou z možností, jak se dopravit na ostrov Sicílie, je použít trajekt, který vyjíždí z Janova, Civitavecchii (což je přístav u Říma) nebo z Neapole. Moje letošní volba padla na Civitavecchiu a v sedm jsem v pohodě vyplula z přístavu i se svým autem. Kromě jiných pasažérů včetně mnoha tiráků bylo na palubě asi padesát motorkářů ze severských zemí, kteří si cestu zjevně užívali. V obrovské lodi, jež v červnu ještě zdaleka nebyla plně obsazena, vládl klid a líná atmosféra, kterou se marně pokoušel narušit italský umělec u kláves. Ovšem musím konstatovat, že bavit italské turisty je přeci jen o něco jednodušší než třeba české publikum. Italové jsou přirozeně hraví a k zábavě je nikdo nemusí nutit. A tak i na lodním parketu vytáčeli kolečka a vděčně přijímali umělcovy vtipy, nad kterými by našinec ohrnoval nos.
Trajekt přistál v palermském přístavu asi tak půl hodiny po osmé a lodní dělníci nás energickými gesty nasměrovali ven z lodi. Nic netušící turista se rázem ocitá v totálním blázinci. Ačkoli snad každý motorista už slyšel o tom, že v Neapoli i Palermu se jezdí všelijak, skutečnost předčí veškeré možné očekávání. Chování všech palermských řidičů bez výjimky je absolutně nepochopitelné až šokující. Totální magořina! Vypadá to tak, že každému, kdo si v Palermu sedne za volant, se v tu chvíli zatmí před očima a místo logických reakcí nastoupí první signální v podobě jakéhosi „Pavlova reflexu“ s jediným programem: start–cíl. Palermská ruská ruleta se hraje bez jakýchkoli pravidel, ohledů i slitování.
Chcete-li se z tohoto blázince někdy dostat, musíte chtě nechtě na jejich hru přistoupit. Zapomeňte na dobré vychování, na nějaké hloupé přednosti zprava a suňte se dopředu všemi možnými způsoby. Dovoleno je vše –předjíždět zprava, zleva, vjíždět do zákazů vjezdu, na chodníky a jasně, že ta svítící barevná světla na semaforech jsou jen pro obveselení. Troubí se, nadává, používají se různá gesta, telefonuje a nic bych za to nedala, že svést nějakého toho chodce na kapotě je také tolerováno. Jediné, co dovoleno absolutně není, je zastavit, byť jen z toho důvodu, že se potřebujete rozhlédnout a zorientovat.
Cenu za tento báječný zážitek na palermském autodromu zaplatíte až po návratu do vlasti, neboť spravovat si škrábance a promáčklé plechy v době pobytu na Sicílii je vskutku bláhová a zbytečná věc, povzneste se nad to.
Monreale, městečko jedné katedrály
Existuje ovšem důvod, proč se směrem k Palermu vydat. Nad hlavním městem autonomního ostrova se totiž nachází skvost, který stojí za trochu námahy. Katedrála v Monreale postavená v normanském stylu má monumentální výzdobu interiéru. Celý vnitřek je vyzdoben mozaikami, které ilustrují biblické příběhy Starého i Nového zákona. Podívaná je to vskutku úchvatná, a když se podaří návštěva v pozdním odpoledni, kdy sluneční paprsky postupně nasvěcují jednotlivé části a detaily, zcela jistě pocítíte, že jste se dotkli něčeho neuchopitelného.
Rytíř z Palerma
Ačkoli jsem až nekriticky okouzlena Sicílií, hlavnímu městu Palermu jsem nikdy na chuť nepřišla. Snad jako každý, kdo znal tento ostrov a jeho hlavní město pouze z literatury, jsem byla zvědavá a plná očekávání. Zklamání přišlo hned při první návštěvě. Možná to zapříčinily věty v průvodcích, které jsem si špatně vyložila. Jako například: „Palermo je hlučné, rušné a živé město. Je to fascinující místo, které je jako stvořené nejen k prohlídce nejrůznějších památek a zajímavostí, ale i k bezcílným toulkám ulicemi a vstřebávání nezapomenutelné atmosféry.“ Nebo jinde: „Palermo je městem nekonečného vzrušení a zajímavých protikladů. Typické jižní středomořské město, kypící, rušné, ukřičené a podmanivé.“ Já jsem vnímala jen smog, horko, dusno, bláznivé a nebezpečné řidiče, špínu a smrad. To si mě tedy nijak nepodmanilo.
Ale protože, jak už jsem řekla, Sicílii miluji, tak jsem nechtěla nad Palermem zlámat hůl hned po první návštěvě. V duchu jsem si vysvětlovala svou nechuť k tomuto městu tím, že jsem tam třeba byla ve špatný čas nebo chodila blbou trasou, měla smůlu na zpanikařené a uhoněné lidi a navštívila ne nejlepší trh. Chtěla jsem Palermu dát ještě šanci. Nicméně ani při opakovaných návštěvách vytoužené okouzlení nepřicházelo. Město se mi stále ukazovalo ve své ušmudlané ukřičennosti a podivné zmatenosti.
Proto jsem svou poslední návštěvu už brala jen jako osobní povinnost kamarádkám, které nedaly na mé varování a chtěly město navštívit. Tentokrát mě konečně Palermo dostalo. A to díky zcela jedinečnému triku. Poslalo nám totiž svého rytíře v podobě pouličního psa. Ano, já vím, že po celé Sicílii běhá nekonečné množství toulavých, hladových, žebravých, bojácných a vlezlých psů. Tenhle byl však jiný. Přišel k nám, když jsme seděly na zahrádce jakéhosi baru a nežebral, jen nás pozoroval. Nechal se pohladit a napil se vody, kterou jsme mu nabídly. Když jsme se zvedly, brzy jsme pochopily, že máme svého průvodce a ochránce. Okamžitě si nás spočítal a bedlivě dával pozor, abychom se neztratily. Jakmile jedna z nás zašla do obchodu, sedl si před něj a trpělivě čekal, až ji ostatní dojdou nebo ona vyjde. Za chvíli jsme se už bezstarostně orientovaly podle toho, kde pes čekal.
Ale nejenom to, jeho nejdůležitější prací bylo odhánět od nás nebezpečné motorkáře. Oblíbeným trikem místních zlodějů je totiž strhnout v jízdě na motorce či mopedu z ramene turistky kabelku a rychle ujet. Náš psí bodyguard nedovolil ani jednomu motorkáři se k nám jen přiblížit, jakmile ho uslyšel za rohem, zbystřil, a když se dostal k nám, nekompromisně ho zahnal. Takto nás spolehlivě provázel celé odpoledne, aniž by cokoli vyžadoval nebo se nějakým způsobem vtíral. Samozřejmě, že jsme ho chtěly odměnit a koupily mu housku s párkem, ale náš 'palermský rytíř' si nevzal ani sousto. Bylo evidentní, že nežebrá ani se nevnucuje do naší přízně.
Když se blížil náš odjezd, začaly jsme mít obavu z loučení - jak se bude tvářit, bude sedět na chodníku a smutnit, že odjíždíme bez něj? Naše obavy byly zbytečné. Jakmile nás totiž doprovodil k autobusu, kterým jsme odjížděly z centra, okamžitě pochopil, že jeho práce skončila, a aniž by se otočil, vznešeně odkráčel pryč.
Kdykoli si nyní na Palermo vzpomenu, začnu se usmívat a pociťuji k tomuto podivnému městu zvláštní sympatii a jistou sounáležitost, protože nám do cesty poslalo tohoto svého psího šlechtice a my jsme jeho prostřednictvím mohly alespoň trochu poodhalit jeho zvláštní genius loci.
Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu
- Marie Schön: Potkala jsem Sicílii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1836/183523.jpg
- Palermo - architektonická směsice autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/161/16008.jpg
- Monreale - katedrála autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1936/193507.jpg
- Monreale - interiér katedrály autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1936/193508.jpg
- Zahrada Benedikt. kláštera autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1936/193510.jpg
- Monreale - mozaiková výzdoba katedrály autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1936/193511.jpg
- Palermský trh autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1935/193498.jpg
- Rytíř z Palerma autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1936/193519.jpg
- Rytíř z Palerma autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/161/16007.jpg
- Rytíř z Palerma autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/161/16003.jpg
- Rytíř z Palerma nás chrání před motorizovanými zloději autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1936/193517.jpg
