Dočetl jsem se v denním tisku, že egyptští fotbalisté obětovali před závěrečnými koly mistrovství Afriky krávu. Učinili tak osobně, aniž si k tomu zvali nějakého obětovacího kněze. Bohům učinili zadost, maso obětované tuří samice údajně rozdají.
Jiný kraj, jiný mrav
Mnohými z příslušníků euroamerické civilizace to citově pohne. Třeba s těmi, které jsem nedávno viděl vzrušeně požívat steaky pod obrázky roztomilého highlandského skotu ze Skotska. Jedlíci neobětovali bohům, ale bříšku. A byli spokojeni, že k té oběti užívají zaručeně ekologické maso. Krávu pro ně někdo zapíchl, rozporcoval, opekl. A oni si ten kus žvance poctivě koupili. Ne jako nějací blázniví egyptští fotbalisté, kteří kvůli vidině vítězství řádí jako naši dávnověcí šamani. Z toho jsme už vyrostli, my středoevropsky civilizovaní! I proto nahlížíme svrchu kupříkladu na Asiaty hodující Bobika. Pes je přece náš přítel! Problém brzy přinese skutečnost, že americkou módou se stává bytový chov speciálních miniprasátek. Jsou prý velmi roztomilá. I u nás už takové žije. Jmenuje se Karkulka. A dej si kotletu z Karkulky, barbare! Možná změníme návyky dle žido-muslimských obyčejů.
Obětující egyptští fotbalisté jsou dozajista lidé bohatší než většina našinců. Zcela jistě se řada z nich umí pohybovat v jinačí společnosti než mnozí z nás. A najednou, podívejme, zabíjejí krávu jako oběť! Není však stejně podivné, když se prořídlým českým lesem plíží středoevropský panáček v komické malebné uniformě, střílí po zvěři a tváří se, kdo ví jaký mužný lovecký prapud nehárá jeho duší? A rozdíl mezi k oběti dovedenou krávou a „uloveným„ jelenem v mnoha případech také nedohledáš. Zvěř bývá mužnými dobrodruhy k posedům lákána všelijak. Chodí pak před lauf jako na porážku. Pardon, k oběti! A že některé myslivecké ceremoniály připomínají tance a obřady prakmenů, o tom není pochyb. Včetně uchovávání trofejí uvnitř a v okolí wigwamů. Možná se k nim někteří i modlí. Všeliké to blouznění zelených mužíků působí vcelku také jako jakési obětování. Kdo ví ale jakému bohu či bůžku. Na rozdíl od egyptských fotbalistů myslivci maso svých obětin nerozdávají. Vědí, co s ním. I díky tomu někteří rýpalové myslivecká sdružení přezdívají „masnými uličkami“. Přesto egyptští fotbalisté určitě od mnoha českých myslivců sklidí posměch.
Proto mi čin egyptských fotbalistů nepřipadá nijak podivný. Učinili všechno pro vítězství. Obrátili se i k bohyni Háthor, často zpodobované coby kráva nebo žena s rohy, aby jim pomohla k triumfu. Kolik my toho děláme podivného, ba komického, a to pro věci menší! Jsem přesvědčen, že kdyby nějaký dobrý mág Gandalf nebo zlý čaroděj Sauron slíbili Klausovi či Švejnarovi, že obětují-li, bude prezidentský trůn jejich, padla by pod rukou racionálních ekonomických profesorů kravka jako podťatá. Pokud by se jí nebáli.