Charismatický a poněkud nerudný stařešina, Klekí Petra nebo jak se mu říká, trenér fotbalové reprezentace Karel Brückner by měl už rychle jít. Ne zvažovat zodpovědnost. Směšný mejdan, kde se kluci po zápase rozjeli, jakoby vše bylo v nejlepším pořádku, je už jen onou závěrečnou kapkou. Naše primadonní mátohy, které ostudně proploužily už mistrovství světa, se zase předvedly v prestižním a možná rozhodujícím zápase s Němci. Až na Čecha a možná tak dva další to byla lekce z přílišného uspokojení a neměnné jistoty. I kdyby totiž začali občané umírat hlady, velký Stratég postaví zase toho Kollera a nasadí nečekanou a geniální taktiku \"vše na věž\", která už svůj předobraz začíná připomínat i pohybem.
Fotbal je lidová zábava, a tak nám Karel zůstává něco dlužen. Protože takhle se při fotbalu fakt nebavíme. Co je ovšem zábavné, je přítomnost šarmantního vedení fotbalového svazu včele s panem Košťálem při řešení prostituční noci našich chlapců. Ti se jistě červenali až po kořeny, když jim tito morálně čistí muži vynadali. A pak je dodrtili milionovou pokutou, pro srovnání - asi jakoby vás potrestali tisícovkou z platu.
Je a bude jednak nutné smířit se s tím, že jedna generace fotbalistů, která nesporně přinesla našemu fotbalu velké radosti, končí. Že se už zuby nehty drží ve slušných evropských mužstvech. Výš už ani nemíří, už ani nemohou. Možná by bylo účelnější postavit mančaft z mladých kluků, kteří by se rádi ukázali. Třeba jako to opakovaně dělá Liberec, Slávia nebo Bohemians 1905. Dobrá parta dokáže mnohdy víc než skupina unavených solitérů.
Nic nového pod smogem, jen by z fotbalu měl vymizet nešvar vedoucích mužů z jiných oborů. Podle nich si totiž šéfstvo bere nejspíš vzor - držet se jako klíště, dokud nás někdo neodpraví. Ku škodě té pověstné dobré nálady. Čemu už proboha máme fandit?!
