Tak zase nevím kudy kam. Už jsem si myslela, že po vraždách v redakci Charlie Hebdo a Super Kosher obchodě v Paříži je všechno dost jasné. Jsou evropské země s velkou muslimskou menšinou, kde existuje podhoubí extrémního islámu, proti kterému je třeba bojovat. A že v těchto zemích to mají Židé těžší, protože oficiální (a správné) stanovisko je: musíme respektovat miliony našich umírněných a tolerantních muslimů, nedá se nic dělat, ale budeme vás hlídat.
Kde? Všude
Budeme v synagogách, na hřbitovech, ve školách a školkách, supermarketech, na svatbách a na pohřbech, na ulici a v muzeu (to je neúplný seznam atentátů a útoků na Židy v Evropě). Postavíme vám policisty a vojáky, nainstalujeme kamery a budeme vám vděční, když si na vlastní účet zorganizujete ochranku. Nejlíp složenou ze záložníků izraelské armády, kteří se chtějí vyvětrat z Izraele a trochu si užít evropskou pohodu.
A pak jsou země, kde si není třeba dělat starosti. Jako například Dánsko. Země, která je vždycky v čele žebříčku států, ve kterých se žije nejlíp. Země, která zachránila své Židy před holocaustem, která se fantasticky stará o své přistěhovalce, i o ty muslimské. V Dánsku se mají všichni líp, bez rozdílu. Anebo je možné, že i v tom ideálním Dánsku je něco shnilého? Protože snad někdo přehlédl, že podle vlastních údajů, má Dánsko nejvíc džihádistů v Sýrii v poměru k počtu obyvatel. Na druhém místě je ještě jedna oáza blahobytu, Belgie.
Balit kufry?
Tak co z toho plyne? Jsou dvě možnosti, a žádná není ideální. Je možné pokračovat, jako kdyby se nic moc nedělo a doufat, že to přejde. Protože celý svět je ohrožován muslimskými extremisty a člověk si nevybere. Jenže nedá se nic dělat, Židé jsou na tom hůř. Protože nikdo si zatím nemyslí, že je třeba postavit policii před každý kostel a platit soukromou ochranku při křtinách, svatbách a pohřbech (pokud nejste koptský křesťan v Libyi, tam vám Islámský stát uřízne hlavu, ale Libye je daleko). A nikdo se v Evropě zatím nebojí nosit na krku křížek. Ve švédském Malmö se vydal novinář do ulic s Davidovou hvězdou a jarmulkou. Podívejte se na internet, kolikrát byl napadený. Podobný experiment udělal francouzský novinář, výsledek byl stejný.
Existuje druhá možnost, sbalit kufry a emigrovat do Izraele. To je to, co si myslí izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Po atentátu v Kodani vyzval všechny evropské Židy (a to ještě nevěděl o znesvěcení židovského hřbitova v Paříži), aby se kvůli své bezpečnosti vystěhovali do Izraele. „Židé jsou znovu vražděni proto, že jsou Židé. Tato vlna útoků bude pokračovat, stejně jako vražedné antisemitské útoky. Židé si zaslouží bezpečí v každé zemi, ale my říkáme našim bratrům a sestrám, že jejich domovem je Izrael.“
Podobně se Netanjahu vyjádřil před měsícem po atentátech v Paříži. Dostal za to studenou sprchu jak od prezidenta Hollanda, tak od vedení židovských obcí. Také hlavní dánský rabín Jair Melchior, který je mimochodem izraelský občan a působí v Dánsku jenom dočasně, prohlásil, že teror nesmí být důvodem emigrace do Izraele. Jeho poselství je jasné: Evropa je domovem. A tím také zůstane. Už jenom proto, že ani Izrael není ideální, co se týče bezpečnosti. A to nemluvě o životní úrovni.
Ráda bych věřila, a snažím se věřit, že islámský teror nakonec prohraje. Že to demokratický, tolerantní a humanistický svět nějak vyřeší. Ale skutečnost je taková, že na to zatím není žádný recept.
Jak jsem řekla na začátku, nevím kudy kam…
