Projel jsem se synem kus východního pobřeží Spojených států, z Bostonu přes Cape Code, New York až do Washingtonu. Po celou tu dobu nás bezchybně navigovala krabička GPS. Až teď, daleko od domova, jsem si uvědomil a reálně mi došlo, jaký že je to vlastně zázrak, když mě po úplně cizí zemi, kde bych jinak trvale bloudil, bezpečně, a ještě ke všemu česky, naviguje hlas „pana Milana“. Doposud jsem bral tu krabičku s displejem asi jako většina Čechů: jako samozřejmost. Za těch pár let, co systém GPS funguje, jsem si zvykl svěřovat se do jeho péče a netrápit se vyhledáváním cest v mapách. Jo, kdybych měl GPS, když jsem pro své seriály hledal prameny našich řek nebo památné stromy!
A pak jsem stanul ve Washingtonu, v Smithově muzeu vědy, proti vitríně popisující dějiny a princip funkce Globálního pozičního systému a klesla mi čelist. Nejen že jsem se dozvěděl fakta, která jsem nevěděl (jde o první celoplanetární projekt, jeho funkci zajišťuje 34 družic kroužících kolem země), ale zároveň jsem si uvědomil, jak nedoceněný a veřejnosti mediálně „neprodaný“ ten projekt GPS je! Lidé ho používají se samozřejmostí sobě vlastní, aniž by tušili, jak funguje, jak vznikl, kým byl, a stále je, financován.
Co jsem se dočetl? Že už od začátku 60. let se v USA uvažovalo o celosvětové navigační síti pro vojenské a kosmické účely. Od roku 1988 měla americká armáda k dispozici systém GPS přibližně v dnešní podobě. Začátkem 90. let minulého století pronikl postupně systém GPS i do civilního sektoru, ale měl uměle zabudovanou, přibližně dvěstěpadesátimetrovou, navigační, softvérovou chybu. Pak přišel rok 1991 a válka v Zálivu. Američtí vojáci měli náhle nedostatek armádních GPS přístrojů. Pentagon rozhodl nakoupit civilní „gípíesky“ a umělou navigační chybu odstranit. Od tohoto okamžiku nastává masové rozšíření GPS do té míry, že ho má dnes v autě každý řidič.
Připadá mi důležité, aby každý, kdo využívá dobrodiní GPS, věděl, že za svou snadnou orientaci v práci či na výletě vděčí mnohaletému úsilí americké armády a americkým daňovým poplatníkům, neboť z jejich peněz tento celoplanetární navigační systém vznikl a funguje.To jsou Američané. Nekecají. Konají. Evropa se o svůj navigační systém Galileo snaží už desetiletí a marně. Nedokázala se dohodnout ani na tom, odkud by byl řízen a zpravován. Jedním z míst ve hře je i Česká republika, Praha!
Já vím, že by to bylo terno, ale umíte si představit tu naši liknavost, nespolehlivost, švejkovství ve službách navigace, na které v řadě případů závisí lidské životy? Těch mrtvých, těch soudních sporů, těch kompetenčních hádek kdo za co může. Nevím jak vy, ale já bych raději zůstal u té americké GPS, která mě tak spolehlivě provedla východním pobřežím USA.
