Soudě dle prostoru v místních médiích hýbe v posledních dnech Austrálií Kodaňský summit, zkrvavený Silvio Berlusconi a nová čísla o Tigeru Woodsovi. Ale já teď nebudu psát o aktivistech, kteří v Sydney vylezli na Operu, a nechám odpočívat i zmíněné pány. Chci se zmínit o činnosti daleko banálnější a všednější, a to je jídlo. Hlavně o barbecue (terminologie používá i slova barbeque, bbq, barbie, atd). Protože kdo se nezúčastní alespoň dvakrát do měsíce „barbie“, jako by ani nebyl Australanem.
Grilování masa je rozšířené po celém světě, ale v Austrálii ho povýšili na národní sport. Zahradní gril, na kterém si můžete připravit maso, ale třeba i zeleninu a vlastně cokoliv dle chuti, máte možná také doma. V současné době odpočívá někde ve sklepě nebo v garáži. U protinožců naopak letní sezona nabírá obrátky a s ní i sezona grilování.
A ono je to i celkem jednoduché. Na veřejných místech, nejčastěji na plážích a v parcích, máte k dispozici speciální grilovací stoly, které můžete volně používat. Slovo volně zdůrazňuji, protože v dnešní době, kdy se platí za všechno a všude, to je zajímavá rarita. Stačí zmáčknout tlačítko a nerezový plát začne žhnout. Vy potřebujete jen maso, případně alobal a olej. Několikrát jsem se bbq zúčastnil a krom překvapení, že „je to zadarmo“, jsem žasnul, v jakém „zdravotním stavu“ jsou grilovací stoly. Totiž ve výborném. V našich evropských končinách bych několik týdnů po instalaci očekával „alespoň“ graffiti, pokud by stůl vůbec fungoval a nebyl zničen a rozkraden. Přitom Australané na mě nepůsobí zrovna pořádným dojmem. Ale co jsem viděl, bbq-stůl si po sobě umyjí, a aniž by se štítili, můžou ho používat další zájemci.
Je to vskutku dobrá kombinace, jak strávit volný den. Zajít si na pláž, v poledne s přáteli něco ogrilovat. Všechno má ale i svá úskalí. V supermarketech prodávají speciálně upravené párky určené ke grilování, ale jejich kvalita, a to jsme se shodli napříč Evropou i dalšími kontinenty, je dost chabá. Mimochodem, na co si stěžuje prakticky každý turista, je i místní chleba. Velká většina „chlebové nabídky“ se sestává z něčeho, co připomíná měkký molitan v podobě nakrájených toastů. Dají se najít i chleby, které se blíží evropským, ale zdaleka ne všude a většinou za dost draho.
Člověk vůbec potřebuje čas, aby si zvyknul na místní kulinářskou kulturu. Kromě bbq marně hledám něco typického z australské kuchyně. Klokaní maso nepočítám, jelikož ho většina místních jakožto svůj národní symbol nejí. Já jsem ho jako každý turista z povinnosti zkusil. Připomíná tužší hovězí, ale více mě uchvátil klokan ve volné přírodě než na talíři.
Stravovací návyky místních se blíží těm americkým. Mám na mysli hlavně život ve velkých městech na pobřeží, protože „outback“ (vnitrozemí, kde je jen buš a poušť) je totálně jiný. Zpět do města, fast-food na každém rohu a pro pracující také tzv. food courts – taková kombinace závodní jídelny a stánků s rychlým občerstvením. Člověk si může většinou vybrat z více jak deseti různých kiosků, na co má chuť. Něco podobného se rozšířilo i ve velkých českých obchodních domech, Australané se tak stravují pravidelně. Opět dominují obchody s „burgery“, tureckými „kebaby“ či jinak naplněné housky a wrapy. Vzhledem k internacionálnímu složení Austrálie ale nechybí většinou ani indický koutek, pálivá jídla z Thajska a Koreje, čínské nudle, japonská rýže a samozřejmě sushi, které je v porovnání s ČR neuvěřitelně levné. Vše přizpůsobené místním poměrům, tzn. více tuku, více koření, více omáčky. Food courts jsou otevřené pouze v době oběda, kdy se tam navalí stovky lidí z kanceláří přilehlých mrakodrapů. Každodenní stravování v podobných vývařovnách nepatří k nejzdravějším, a i když si místní oblíbili návštěvy posiloven, australská obezita v celosvětovém žebříčku rychle stoupá.
Na co je Austrálie bohatá, je nabídka ryb a „mořských potvor“. Namátkou jsem se zkusil zeptat i na kapra. Přece jen Vánoce jsou za dveřmi a štědrovečerní tradici bych rád dodržel i tady. Zatím ale pátrám bez úspěchu. Spolubydlící z Maďarska, který žije v Sydney přes 20 let, mě informoval, že některé rybí trhy přijímají objednávky na kapry, běžně tuto rybu ale neprodávají. Pro místní prý není moc chutná, jsou zvyklí na své lososy, baramundi, chobotnice či garnáty. Takže to vypadá, že na kapra si nechám zajít chuť a místo sváteční večeře uspořádáme s kamarády barbecue. Protože jak jsem se tu několikrát přesvědčil, vy se musíte přizpůsobit Austrálii, naopak to prostě nefunguje.
- Grilovací stůl určený k barbecue autor: Vlastimil Vlášek, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1305/130499.jpg
- Fast-food na každém rohu autor: Vlastimil Vlášek, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1306/130505.jpg
- Australie je bohatá na nabídku ryb autor: Vlastimil Vlášek, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1306/130506.jpg
