Když Kateřina Tučková vydala před šesti lety román Žítkovské bohyně, vzbudila mezi čtenáři senzaci. Díky knize objevili totiž pozapomenutý příběh z tuzemské historie o magii a ženách, které uměly „bohovat“. Dramatické vyprávění o rozkrývání minulosti přitáhlo i divadelníky. Nejnověji dramatizaci Žítkovských bohyň připravili v pražském Divadle pod Palmovkou.
Na potemnělé scéně se odehrávají osudy žen, které dokáží léčit a předpovídat budoucnost, ale platí za své umění vlastním štěstím. Závist, pomsta a minulost dovede do života mnohdy vnést více zla než černá magie.
Autorka knižní předlohy, Kateřina Tučková, dala tvůrcům dramatizace volnou ruku. „Jde mi o to, přivést na jeviště osudy, protože když známe příběh postav, rozumíme pak jejich jednání v daný moment,“ vysvětluje své pojetí režisér Michal Lang.
Po nepříjmených pravdách pátrá v románu i na divadle nejmladší z žítkovských bohyň. Dora se bohování, které se dědí z matky na dceru, už nenaučila. Z Kopanic odešla, vystudovala etnografii a do svého rodiště se vrací, aby rozkryla minulost své rodiny.
V pražském nastudování Doru ztvárnila Tereza Dočkalová, dvojnásobná držitelka Ceny Thálie, mimo jiné za hlavní roli v Ibsenově dramatu Nora – Domeček pro panenky, který také uvádí Divadlo Pod Palmovkou.
„V příběhu Žítkovských bohyň je i lehce antické téma. Něco vás zajímá, po něčem pátráte a všichni říkají: ‚Nepátrej po tom, nebo se to dozvíš.‘ A právě tou snahou naplňujete svůj zlý osud,“ obává se Dočkalová.
Bohovalo se už ve Zlíně a Brně
Detektivní příběh napsala Tučková volně podle skutečných událostí a historických dokumentů. Tvůrci dramatizace si s domněnkami prý hráli ještě víc. Své Žítkovské bohyně divákům poprvé představili při předpremiéře 22. června, premiéra je naplánována na 14. září.
Jako první magický příběh z Kopanic přivedli na divadelní prkna ve Zlíně. Hrála se tu tři roky, do listopadu loňského roku. Loni pak Žítkovské bohyně objevili v Městském divadle v Brně, které má představení stále na repertoáru. Obě inscenace nastudoval režisér Dodo Gombár.
