První a poslední americký titul slavného italského režiséra o střetu různých generací a životních hodnot, doprovázené hudbou Pink Floyd. Snímkem Zabriskie Point (1970) měl režisér Michelangelo Antonioni zopakovat úspěch Zvětšeniny, ale nezopakoval. Proč, mohou diváci ČT2 posoudit 28. září ve 22:40 v rámci cyklu Velikáni filmu.
„Zabriskie Point je podle mého názoru velmi nepovedený film. Je to klasický případ díla slavného režiséra, které se z různých důvodů naprosto minulo svým účinkem,“ domnívá se vedoucí dramaturg Centra převzatých pořadů ČT Michael Málek. Proč ho tedy ČT zařadila k Velikánům filmu? Důvodů je několik: Má i své zaryté příznivce, a když ne po narativní, tak po výtvarné a hudební stránce za určitou pozornost stojí. „Abychom ocenili ty dobré filmy, tak musíme čas od času vidět i ty špatné, jinak bychom nepoznali, jaký je mezi nimi rozdíl,“ doplnil Málek další, ne nepodstatný důvod.
V titulu filmu se skrývá skalnatá vyvýšenina na kraji kalifornského Údolí smrti, nazvaná podle jistého pana Zabriskieho, který v okolí objevil ložisko minerálů. Symbolický příběh dvojice mladých lidí má být kritickým portrétem materialistické společnosti. Jeho antiestablishmentové vyznění souzní s výrazným proudem tehdejší americké tvorby, již reprezentují někteří režiséři mladší generace (Lesterova Petulia, Formanovo Taking Off, Hopperova Bezstarostná jízda, Rafelsonovy Malé životní etudy aj.).
"Zabriskie Point je prostřední ze tří filmů, který podle smlouvy měl Antonioni natočit pro Carla Pontiho a který měl být distribuován americkou společností MGM. Tím prvním byla Zvětšenina, velmi úspěšný film, a díky jejímu ohlasu, nejen odbornému, ale i finančnímu, dostal Antonioni v podstatě volnou ruku," uvedl ke vzniku snímku Michael Málek.
Svůj první (a poslední) americký film natočil Antonioni podle vlastního námětu a na scénáři s ním mj. spolupracovali americký dramatik (a později i herec) Sam Shepard a tehdejší Antonioniho přítelkyně Clare Peploeová.
Společnost MGM mu ponechala na hollywoodské poměry nebývalou tvůrčí svobodu, jež vycházela z kvalit a úspěchu Zvětšeniny, a nechala ho utratit na svou dobu vysokou částku 7 milionů dolarů (pětkrát tolik, co stála Zvětšenina). Vložená investice se po prvním uvedení v kinech zdaleka nevrátila (premiéra v březnu 1970 přinesla pouze 900 tisíc dolarů na tržbách v USA a v Kanadě).
Antonioni natáčením a postprodukcí strávil prakticky dva roky, z čehož větší část zabraly potíže s hudebním doprovodem. Režisér původně plánoval použít výhradně hudbu skupiny Pink Floyd, ale nakonec ve filmu zůstaly pouze tři skladby (Heart Beat Pig Meat, Come In Number 51 Your Time Is Up, Crumbling Land). Zhruba padesát minut hudby Pink Floyd zůstalo nepoužito a větší část těchto kompozic se objevila až v září 1997 na novém, rozšířeném soundtracku z filmu. Hudební složku doplnil skladbami skupin Grateful Dead, Kaleidoscope, Rolling Stones, Youngbloods a dalších interpretů (mj. John Fahey a Patti Page).
Do hlavních úloh snímku obsadil neznámé interprety bez předchozích hereckých zkušeností a jejich výkony, popravdě řečeno, nepatří k nejsilnějším stránkám filmu. Mark Frechette (nar. 1948) stačil ještě po Zabriskie Point vytvořit jednu z hlavních rolí v italském protiválečném dramatu Na generálův rozkaz (1970, Uomini contro, režie Francesco Rosi). Svůj honorář ve výši 60 000 dolarů věnoval jedné bostonské komuně hippies. V roce 1973 byl odsouzen za účast v ozbrojené bankovní loupeži na 15 let do vězení a 27. září 1975 byl nalezen zadušený v posilovně věznice v Norfolku (stát Massachusetts) se 150librovou činkou na krku. Jeho smrt byla oficiálně označena za nehodu. Další z neznámých tváří - Daria Halprinová - byla dcerou avantgardní tanečnice Ann Halprinové a bývalou manželkou herce a režiséra Dennise Hoppera (1972-1976) a ani ona se ve filmu už výrazněji neuplatnila. Ve filmu vytvořil němou miniroli zatčeného studenta Harrison Ford.
ČT film uvede v anglickém znění s titulky.
