Praha - S podtitulem Lásky se nikdy nezbavíš vstupuje 20. ledna do kin film režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského Nevinnost. Po novinářských projekcích se objevily jak pochvalné kritiky, tak i ty nepříliš spokojené. V každém případě duo Hřebejk – Jarchovský vytvořilo snímek, který se dost odlišuje od jejich dosavadní produkce, přestože zpracovává téma rodiny a rodinných vztahů, které tvůrci průběžně sledují z různých pohledů. Odlišný je tedy způsob zpracování. Hřebejk s Jarchovským natočili svůj první psychologický thriller.
„V tomto filmu se zase vrací téma rodiny, což je naše stálé téma, které obrábíme v různých konfiguracích a různých žánrech - od muzikálu přes nostalgickou komedii a ironické drama. I Nevinnost je vlastně rodinný portrét. Když to řeknu banálně, tak to je film o lásce, ale o lásce, která je hraniční, nebezpečná a stravující,“ říká scenárista Petr Jarchovský.
„Náš film vypráví o nejrůznějších tvářích lásky. Motivuje jednání všech našich postav. Je tu láska rodičovská, láska dítěte k rodičům, láska manželská, láska přátelská, láska uražená, láska zrazená, láska nerovná, láska posedlá, vymyšlená, vylhaná, láska zakázaná, láska mimo zákon a láska člověka k člověku,“ dodává režisér Jan Hřebejk.
Jarchovského scénář upozorňuje, že cesta z vrcholu na absolutní dno může být rychlá. Někdy stačí jediná věta a všechno, co člověk budoval, se zhroutí. V tomto případě uznávaný lékař, otec a manžel čelí obvinění z těžkého zločinu a ze dne na den vymění dobrou adresu za celu ve vazební věznici. Pravda však někdy nemusí znamenat vítězství a může být jen přestávkou před mnohem náročnějším zápasem.
Zárodkem příběhu se stal motiv obvinění váženého muže ze sexuálního zneužívání nezletilé. „Zajímal mě dopad této situace na jeho nejbližší okolí, existenciální krize muže ve středních letech, kterému se sype jeho soukromý svět. Základem příběhu nebyla skutečná událost, i když to tak může vypadat. Ale určitých věcí kolem sebe si všímám a prosakují do mě. Scénář navíc vznikal dost dlouho a proměnil se v čistě psychologický příběh,“ upozornil Jarchovský.
„Musím říct, že první tři čtvrtiny jsem byl doslova nadšen a říkal si, že konečně po dlouhé době je tu český film, u kterého zapomínám dýchat. O to víc jsem byl zklamán v té poslední čtvrtině, kde se hlavní zápletka nějakým způsobem vyřeší a nastoupí jedna ze zdánlivě vedlejších postav a pokusí se celý ten film ukrást pro sebe. Což by ani tak moc nevadilo, horší je ten způsob, jakým se to děje. Desetiminutový monolog ve filmu opravdu není únosný a celý film zabíjí. Ukazuje to, že i když jsou Hřebejk s Jarchovským ve vrcholné formě, zoufale jim chybí dramaturg na stejné úrovni. Mají nápady, odhad na herce, myšlenky, dobrý materiál, ale problémy mají často s koncem, v čemž by jim dobrý dramaturg jistě pomohl,“ zhodnotil snímek v rozhovoru pro ČT24 filmový publicista Jaroslav Sedláček.
Ve filmu hrají Ondřej Vetchý, Aňa Geislerová, Hynek Čermák, Zita Morávková, Alena Mihulová a Anna Linhartová. Po bezmála pětadvacetileté pauze se na stříbrné plátno vrací Luděk Munzar jako hlava rozvětveného rodinného klanu. Zbytek hereckého obsazení tvoří mix neokoukaných tváří a zkušených herců, jimž vévodí Ondřej Vetchý ve velmi kontroverzní roli.
Munzar si natáčení, dle svého vyjádření, celkem pochvaloval a ocenil, že se po mnoha letech našel odvážlivec, který mu epizodu nabídl. „Zjistil jsem díky tomu, že ještě existují slušní lidé. Nebili mě a vozili superbem, takže jsem zjistil, že mě ještě někdo potřebuje,“ podotkl.
Výraznou roli ve filmu získala i mladičká Anna Linhartová. „Původní scénář nepočítal s tím, že by si měly být dvě postavy vzhledem podobné. Ale Aničku už jsem obsadil do retrozáběrů v Krásce v nesnázích, které jsme pak nepoužili. Nyní jsme její podoby s mladou Aňou Geislerovou využili a scénář dopracovali,“ prozradil režisér.
Tvůrci do scénáře zařadili i citace z autentických deníků dospívající Geislerové, což jim umožnilo zařadit do filmu tragický závěr, s čímž původně nepočítali. „Našla jsem hromadu svých zápisků – udělali jsme si příjemný selektivní večer a vybrali verše, které až překvapivě odpovídaly tématu,“ vysvětlila Geislerová.
O hudbu k filmu Jan Hřebejk požádal mladou zpěvačku a výtvarnici z Ostravy Vladivojnu La Chiu. „Vím o ní už asi osm let, kdy jsem slyšel, že má podobnou energii, jakou nás začátkem 80. let ohromila Iva Bittová. Koupil jsem si jedno album skupiny Banana, se kterou Vladivojna hrála, a moc se mi líbilo. Pak jsem na to zapomněl, ale loni v zimě vyšlo její sólové album Tajemství Lotopu a úplně mě uhranulo. Tak jsem jí napsal, ona odpověděla a za pár dní jsme se sešli. Představoval jsem si k filmu pestrou hudbu. Vladivojna je nesmírně kreativní a zcela mimořádná. Už na schůzky mi nosila motivy, před a během natáčení už část hudby nahrála, takže jsme ji měli k dispozici do střižny,“ pochvaluje si spolupráci Hřebejk. Pod závěrečnými titulky nechal znít píseň, kterou Vladivojna La Chia napsala asi ve třinácti letech.
