Praha - Režisér Ladislav Smoček pohostinsky nastudoval s činohrou Národního divadla v Praze hru slovenského dramatika Ivana Stodoly Čaj u pana senátora. Inscenace měla premiéru 18. března na jevišti Stavovského divadla. Centrem příběhu je dodavatel rakví, kterého jeho ctižádostivá manželka donutí vstoupit do politiky a on se stane kandidátem na senátora. Příběh odhaluje pozadí příprav na politickou kariéru i samotnou volbu senátora na čaji u paní ministrové.
„Určité věci se zkrátka nemění,“ komentoval text Smoček. Podle něj nejsou idealistické představy člověka o změně reálné, ale musí se o ně stále usilovat. „I tato hra má v sobě ohromné lidské poznání. Obsahuje spoustu výtečně formulovaných cenných postřehů,“ podotkl k příběhu historie jedné politické kariéry.
Čaj u pana senátora je klasickou komedií ze začátku dvacátých let minulého století. Ačkoliv by se mohlo zdát, že tato komedie mohla zestárnout a ztratit leccos na významu, opak je pravdou. Ukáže se, že komunální politici jsou pouhé figurky a místo toho, aby obhajovali zájmy občanů, zneužívají poslanecký mandát pouze na svoje obohacení.
„Ta ubohost lidí, kteří se nabízejí ke službám veřejnosti, je průběžná, na tom se nezměnilo vůbec nic, bohužel se nezměnilo vůbec nic na tom, že jim to veřejnost stále baští,“ prohlásil v rozhovoru pro ČT24 Václav Postránecký.
Na scéně Karla Glogra a v kostýmech Šárky Hejnové se hrají například František Němec, Eva Salzmannová, Antonie Talacková, Václav Postránecký, Vladimír Javorský, Alois Švehlík a Vladislav Beneš. Překladatelka Marie Liehmová text adaptovala na české poměry.
Slovenský dramatik Ivan Stodola (1888-1977)
je autor her Náš pan ministr, Král Svatopluk, Marína Havranová aj., patří mezi nejznámější slovenské autory. Je znám jako nelítostný satirik slovenských maloměšťáků, které ve svých komediích často pranýřoval.
Jako lékař patřil k respektovaným osobnostem. Období po roce 1948 však zásadně poznamenalo obě jeho profese - spisovatele i lékaře, a vneslo do jeho života zvrat. Na začátku 50. let byl nespravedlivě vězněn ve vykonstruované finanční kauze. V roce 1967 se stal národním umělcem; plně rehabilitován byl však až 15 let po smrti.
