Vody Adenského zálivu, obtékající Africký roh, jsou zrádné a zřejmě nejnebezpečnější na světě. Tentokrát se jimi pokusila proklouznout obchodní loď dánské společnosti Orion Seaways, protože do Bombaye je to tudy nejblíž. Do její brázdy ale nečekaně vklouzl stín rychlého člunu somálských pirátů, kteří se zrovna vydali na svůj hladový lov…
Jsou chvíle, kdy nemá cenu zdrhat a tohle je jedna z nich. Jsou okamžiky, kdy nemá cenu se bránit, zejména když pořádně nemáte čím. A jsou situace, kdy musíte věřit, že vás doma neodepíší, ale udělají všechno pro to, aby vám zaplatili zpáteční lístek. Jsou zoufalí, bezmocní a ztracení v cizím, nepřátelském světě, zajatí nevyzpytatelnými somálskými výrostky, od kterých můžete čekat cokoli. Bývalí rybáři, kteří se dali na tenhle mnohem výnosnější, ale také mnohem riskantnější džob, jsou z téhle „rekvalifikace“ ještě pořád tak trochu vydření a to může být vždycky nebezpečné. Jediné záchranné lano drží v rukou elegantní šéf společnosti Peter C. Ludvigsen, který si sundal sako od Brioniho, vyhrnul rukávy košile Calvin Klein a šel do toho! Neboť tohle je jeho firma, jeho loď a jeho muži a je na něm, aby je dostal zpátky.
Naložil si ale mnohem víc, než čekal, a spolu s expertem na tenhle typ krizové komunikace bude dlouhé týdny a měsíce blufovat a balancovat na tenké hraně mezi životem a smrtí. Začíná tvrdá hra na tělo, do které je třeba zapojit hlavu a vyloučit srdce, v níž nenávratně prohrává ten, kdo neubrzdí emoce a dá najevo své city. Začíná velká licitace, což je činnost, na kterou je Peter z byznysu zvyklý, jenomže tentokrát nejde o uzavření co nejvýhodnějšího obchodního kontraktu, ale o přežití mužů, kteří (stále obtížněji) věří, že je v tom nenechá.
Šestatřicetiletý absolvent dánské národní filmové školy, režisér a scenárista Tobias Lindholm, tu natočil svůj druhý celovečerák, který potvrdil, že je právem zařazován do slibné kategorie velkých a očekávání vzbuzujících nadějí dánské kinematografie. V zemi, kterou slavná produkční společnost Nordisk Film Kompani vytáhla na počátku minulého století mezi leadery tehdy se bouřlivě rozvíjející kinematografie a jež dala filmovému světu takové režiséry, jako byl Carl Theodor Dreyer, Bille August či pozdější zakladatele slavného minimalistického projektu Dogma 95 Thomas Vinterberga a zejména Larse von Triera, je tohle pro Lindholma stejně velká pocta jako závazek.
A zatím se zdá, že tomuto závazku jde připraveně naproti a chce mu dostát. Po brilantním vězeňském dramatu R se Tobias Lindholmn ani tentokrát neschovává před drsnou, nesmlouvavou a v téměř dokumentárním aranžmá „handkou“ nasnímanou, drsnou realitou kontroverzního dneška. Tentokrát ji představuje zkušenost dánských plavidel s novodobými, somálskými piráty, operujícími v Indickém oceánu. Z tohoto hlediska má jeho pseudodokumentárně laděný Únos bohatý, autentický backround, představovaný třeba příběhem dvou napadených dánských nákladních lodí v létech 2007 a 2008, zásahem dánské válečné lodi Absalon, jejíž výsadek v roce 2010 přejel v rámci operace Ocean Shield pirátskou akci v Adenském zálivu, či téměř „hollywoodskou“ story pětičlenné dánské rodiny Johansenových, kteří se na své lodi Ing plavili kolem světa a půl roku strávili v somálském zajetí, z něhož byli propuštěni za tři miliony dolarů, což není tak málo, když se vezme v úvahu, že je kapitán pirátů chtěl údajně pustit zadarmo, když mu dají svoji (tehdy) třináctiletou dceru Naju za ženu.
Jak je patrné, měl Lindholm z čeho vybírat, a je jasné, čím se při koncipování tohoto filmového projektu nechat inspirovat, a také, že patnáct mega, které v případě tohoto Únosu za rybářskou kocábku se sedmičlennou posádkou místní ranaři požadovali, by zaplatil jen debil, neboť tolik se v těchto zeměpisných šířkách a délkách necáluje ani za tanker. A tak bylo jasné, že se bude vyjednávat dlouho a složitě, což se také vzápětí potvrdilo.
Celkový koncept a vnitřní napětí snímku je založeno na dvou protikladných a navzájem se prolínajících pohledech, reprezentovaných robustní postavou zástupce zajaté posádky, kuchaře Mikkela (věrohodně vyděšený a postupně beznaději propadající Pilou Asbæk) a ředitele společnosti Petera (elegantní a rozhodný Søren Malling), který na sebe dobrovolně vzal odpovědnost a tíhu za dlouhé a komplikované vyjednávání. Konfrontace těchto dvou protikladných rovin (Mikkelova rozkladná deziluze a Peterovo soustředěné odhodlání) nastoluje nejen věrohodnou autentičnost a zajímavou plastičnost tohoto příběhu, ale zejména jeho překvapivě dramatický potenciál, vzhledem k tomu, že celek je komponován jako drama primárně konverzační a nikoli akční. Ostatně autentičnost Únosu výmluvně posiluje i skvělá práce režiséra s kenžskými neherci, kteří tvoří významnou část castingu.
Režijně čistá, syrová, civilní, autentickým kontextem podložená a mrazivě realistická kreace Tobiase Lindholma, jež je žánrově koncipována jako lehce klaustrofobický, psychologický thriller, byla oceněna i jako nejlepší severský film na mezinárodním filmovém festivalu v Goteborgu (což je při současné úrovni severské kinematografie nepřehlédnutelný úspěch). Dusná atmosféra houstne, dny jakoby mimoděk lenivě plynou, jakoby tu po čase na čase vlastně až tolik nezáleželo, a vy zažíváte pocit, jak únavné, vysilující a devastující může být čekání, na jehož konci je záchrana, nebo smrt. Je to docela silný pocit a řekl bych, že stojí za cestu do kina.
ÚNOS/KAPRINGEN - Dánsko 2012, 99 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie a scénář: Tobias Lindholm. Kamera: Magnus Jønck. Hudba: Hildur Guõnadóttir.
Hrají: Johan Philip Asbæk (Mikkel Hartmann), Søren Malling (Peter C. Ludvigsen), Amalie Ihle Alstrupová (Maria Hartmannová), Roland Møller (Jan Sørensen), Dar Salim (Lars Vestergaard).
V kinech od 11. července 2013
