Praha - Floex s Fiordmoss vyjeli tento týden na krátké turné po republice. V úterní vpodvečer zahráli v pražském Paláci Akropolis a živými vystoupeními jen potvrdili, že patří mezi to nejzajímavější, co můžeme momentálně nalézt v českých hudebních vodách. Na jejich další společný koncert můžete zajít už dnes v Brně či zítra v Olomouci.
V žižkovské Akropoli vyrazili první na scénu přeci jen ti méně známí z dvojice interpretů, Fiordmoss. Hvězda brněnské trojky ale neotřesitelně stoupá a včera v Praze ukázali, proč je tomu tak. Fiordmoss bezesporu sledují aktuální trendy a ochotně je absorbují. K zajímavým hudebním nápadům přidávají výraznou stylizaci a perfektní produkci, z čehož neslevují ani při živém vystoupení.
Zadumaný pop bez barev
Fiordmoss, jejichž jádro tvoří dvojice studentů brněnské fakulty výtvarných umění Petra Hermanová a Roman Přikryl, připravili pro Akropoli minimalistickou černobílou scénu takřka bez doprovodných světelných efektů. K tomu se kapela zahalila do trendy oblečků černé barvy a nemohu se ubránit tomu srovnání, ale Fiordmoss jako by čím dál tím více připomínali britské The xx. Nejen stylizací, ale především hudbou.
Na Žižkově kapela potvrdila příklon k zadumanému, temnějšímu indie popu, kterým se prezentovala na svém nedávno vydaném EP Ink Bitten. Minimalistické brumlavé basové linky, jemná elektronika a křehký hlas Petry Hermanové. Hravé kombinace akustické kytary a elektroniky z prvního EP jsou zřejmě ty tam. Což není myšleno jako kritika, protože Fiordmoss to, co dělají, dělají výborně.
Naživo kapela zní stejně dobře jako na studiové nahrávce, bohužel o to sterilněji. V Akropoli jako by mezi Fiordmoss a publikem někdo vystavěl zeď. Mezera mezi kapelou a diváky byla viditelná pouhým okem, a přestože všem přítomným se soudě dle do rytmu pohupujících se hlav vystoupení brněnské trojky stejně jako mně líbilo, výměna energie mezi kapelou a publikem nějak nezafungovala.
Fiordmoss jako by hráli za výlohou, po konci skladby se každý z členů kapely skrčil do koutku ke svému nástroji a lidi v sále ponechal jejich myšlenkám, případně komentářům souseda. Brněnští Fiordmoss produkují hodně zajímavou hudbu, mají styl a světlou budoucnost před sebou, soudě dle koncertu v Akropoli by ale měli přidat i lepší komunikaci s publikem.
Floex jako sněhulák
Výraznou vizuální stylizaci vtiskl svému vystoupení i Floex, který si na podium přibral doprovodnou kapelu a pro několik skladeb i zpěvačku Sáru Vondráškovou. Scénu orámoval stromky a měsícem, na nichž se prolínaly projekce v duchu estetického konceptu, kterým se Floex prezentuje i na svých albech - naivistické vodovkové kresby.
Do prazvláštních malovaných hábitů se oblékla i kapela a Tomáš Dvořák alias Floex se objevil v převleku připomínající bezpohlavního sněhuláka. Dvořák se zkrátka nebere moc vážně a hudbou se baví. V Paláci Akropolis na nic nečekal a i v roli sněhuláka vypustil do publika záplavu meditativních hudebních ploch, pocházejících především z jeho druhého alba Zorya.
Klarinet se prolínal s jemnými elektronickými linkami a publikum přijalo bezprostředního Floexe vřeleji než předtím Fiordmoss. Přestože Dvořákova převážně instrumentální muzika atmosférou připomínající v lecčem francouzského trumpetistu Erika Truffaze těžko někdy může vystoupit z břehů alternativy a hudebního undergroundu, solidně zaplněný Palác Akropolis ukázal, že své fanoušky si bez problémů najde.
Koncert okořenila v několika skladbách zpěvačka Sára Vondrášková, o které určitě ještě uslyšíme, a tanečnější aranže skladby Mecholup, kterou Floex vyšperkoval o chytlavou dubstepovou linku. Pozitivní reakce publika napověděla, že Dvořák, doposud poměrně konzervativní z pohledu nově se objevujících hudebních trendů, by se nemusel bránit experimentům. Právě nádech ambientního dubstepu by Floexově muzice určitě slušel. Vzhledem k tomu, jak šikovný muzikant Tomáš Dvořák je, klidně by mohl na výsluní doplnit opěvované Buriala či Darkstar.
