Výstava má podtitul Městský polibek, ale my urbanofilové (urbanophilia – náklonnost k městům a urbánním celkům, ve vyspělejší části světa je touto vášní navštíveno 1,5 mld. obyvatel) víme, že je to polibek Města, což může být oboustranné. Kurátorky této česko-švýcarské výstavy, Vlasta Čiháková-Noshiro a Isabel Rohner, realizovaly velmi zajímavou sondu do dnešního mladého pohledu na město, jeho tváře, funkcí, vývoje, radosti i chyb. Pro citlivého a vnímavého návštěvníka, a pro urbanofila zvláště, se jedná v tomto létě o možná nejzajímavější pražskou výstavu. A také nejsvěžejší.
I pro současné umění nesledujícího diváka lze u většiny exponátů vysledovat logiku myšlenky, stupeň okouzlení či naopak kritičnosti, pochopení, odstupu nebo ironie. Jak v úvodu k milému katalogu píše Vlasta Čiháková–Noshiro: „…účelem této výstavy je prezentovat jak postřehy umělců k životu ve městě, tak i ono políbení městem, pro něž nám stojí za to v něm žít…“
Koncepce výstavy nechává dobře vybraným tvůrcům, z nichž tu českou stranu již známe - jsou to mladá frekventovaná jména intelektuálně přitažlivě vybavených mladých autorů - volný prostor bez zbytečného kurátorského mučení. Oněch patnáct mladých tvůrců svoje líbání se s městem pojalo snad nejrůznoroději, jak to jen šlo.
A tak vidíme vtipnou sociálně-kritickou sondu, komentující a snad i lehce kritizující městská bujení a jeho dopady (Václav Skácel v Original Structure nabízí novotvary kdysi čistého a suchého Zlína, Martin Blum shazuje městskou strukturu jakýmsi obrazem předměstského sídelního vězení), pokračujeme okouzlením městské neurčitosti, náhodnosti a tajemna (Adam Vačkář a jeho Zebra, kde vozy a ulici přecházející vytvářejí sami výtvarné dílo-nedílo či magičnost zamlženého tajemného městského celku na úžasných fotografiích-záznamech Karin Bühlerové), oceňujeme až živelný návrat k malbě při zkoumání struktur Lindy Čihařové, již očekávanou až sci-fi magičnost Federico Diaze nebo hravou reakci Lukáše Machalického na strukturu vzniku a chování se městských celků v jeho projekci Podle plánu.
Opravdoví urbanofilové závidí Janu Pfeifferovi samozřejmost, s jakou vytváří vlivovou vývojovou mapu fiktivního, rychle se měnícího městského prostoru (video Urban game), ocenění si zaslouží čistě graficky působící reakce, fikce a sny Jany Bernartové s její vtipnou Arktickou krajinou v České republice, animace Hnízdo Bruno Steinera a do stejné řady se zdánlivě řadící Orientální mythy Isabel Rohnerové, přinášející při hlubší analýze řadu výjimečných významů a aktuálních podtextů. Saskia Edens pomocí infračervené kamery přináší strhující barevné orgie - zcela jiný pohled na realitu města (a nejrůznější vazby v jeho fungování) a Denis Bigler mnohovýznamný panoramatický záběr do Strukturovaného chaosu, významy přetíženého objektu na hranicích dvou Berlínů, doprovázený brilantním komentářem.
Nenápadná, příliš nepropagovaná výstava, potvrzující (ne snad náhodné) směřování Galerie kritiků na představování mezinárodních konfrontací děl mladých autorů. Směr, kterým se tato výstavní prostora vydala, není neobvyklý, podobně pracuje například nedaleká Špálova galerie, mladým zahraničním tvůrcům se masově otevírají i další výstavní pražské domy, ale urputnost a návaznost tohoto činění v paláci Adria je pozoruhodná, chvályhodná a hlavně smysluplná. Jen škoda, že umlácené a intelektuálně spoře vybavené pražské publikum a stejně postižená média význam těchto kroků neoceňují.
Urban Kiss, Galerie kritiků – Palác Adria, Jungmannova ulice, Praha, otevřeno denně mimo pondělí od 11:00 – 18:00, výstava potrvá do 13.9.2009.
