Milena Holcová je v současné české literatuře výrazná tím, že se v jejích knihách spojují dva žánry: cestopisy a prózy ze současnosti. Jejich hrdinkami jsou především ženy a tématem nejednoduché vztahy mezi muži a ženami. Dalo by se to říct i jinak, jednodušeji: prózy Mileny Holcové, jejichž hrdinkami jsou samostatné, odvážné a podnikavé ženy, se odehrávají na cestách, v zahraničí, často v krajích, kam se běžný klient cestovní kanceláře jen tak nedostane. Dalo, ale nebylo by to k autorce úplně spravedlivé, protože ona cestopisná část, popisy exotických krajů a jejich obyvatelů a srovnání jejich příběhů s těmi našimi jsou přinejmenším stejně zajímavé jako vztahové pasáže a řada čtenářů má knihy Mileny Holcové ráda možná právě kvůli cestám, dálkám a svobodě, která je s cestováním spojená.
V knize Věčný striptýz jsou cesty také - s hrdinkami se dostaneme například do Arménie nebo do jižní Afriky -, ale vztahy tentokrát převažují. Hlavními hrdinkami jsou dvě sympatické, samostatné a úspěšné ženy ve středním věku: čtyřicetiosmiletá novinářka Irena a její kamarádka, o rok starší instruktorka adrenalinových sportů Jana. Irena je rozvedená, Jana vdova, ale obě ženy mají své stálé partnery: Irena o pět let mladšího fotografa Davida, s nímž si rozumí pracovně i soukromě a tvoří spolu na první pohled ideální pár dvou lidí, kteří jsou rádi spolu, ale dokážou být i bez sebe, mají každý i svůj život a nechtějí se příliš vázat. Janiným partnerem je rovněž o pět let mladší ekolog Tomáš, ale ten je v knize poněkud nevýrazný.
Obě ženy ale mají i ty druhé. Irena poznává pětašedesátiletého scenáristu a intelektuála Igora. Napřed se s ním spřátelí, pak ho začne obdivovat a pak se do něj zamiluje, přesně tak, jak to nikdy nechtěla, bezhlavě, majetnicky, zoufale… Kolem Jany se zase až příliš často vyskytuje dvacetipětiletý grafik a fotograf Jakub (koloušek), Jana se vztahu s ním napřed brání, pak se tolik nebrání a pak přijde vyřešení, které se možná dalo čekat, ale přesto řadu čtenářů určitě překvapí, a proto je tady nebudu prozrazovat.
Šest lidí (+ několik dalších, spíš epizodních postav), dva milostné trojúhelníky, vývoj nejednoznačných vztahů, hledání rovnováhy mezi touhou po štěstí a snahou nikomu neublížit, několik dějových zvratů, které jsou sice překvapivé, ale zároveň velmi skutečné a pravděpodobné - to jsou hlavní charakteristiky čtivého a poutavého současného příběhu. Za další klad knihy považuji výrazné a silné postavy, které nejednají podle vžitých konvencí a klišé, ale hledají si samy cestu životem. Za třetí přednost knihy považuji už zmíněné cizí kraje, které jsou velmi dobře popsané, máme pocit, že jsme se o nich dozvěděli něco víc, než píší turistické průvodce, a tím, že se postavy pohybují v tak odlišných a kontrastních prostředích, tak příběh dostává další rozměr.
Na obálce se uvádí, že Milena Holcová je i autorkou předloh pro televizní cyklus Soukromé pasti. Samozřejmě je to míněno jako doporučení, ale já bych určité momenty „televizního psaní“, které se v knize objevují, považovala spíš za jeden z jejích mála záporů. Nemám-li prozradit děj, nemohu být příliš konkrétní, nicméně když se po mnoha letech setkají dvě velmi blízké postavy, budou si asi všímat jiných věcí než zařízení interiéru a kvality vína, podávaného při večeři. V televizi ano, ale v životě? Takových (pro mě) rušivých momentů je v poutavé a čtivé knize Mileny Holcové Věčný striptýz velmi málo. A proč se kniha vlastně jmenuje Věčný striptýz? Přečtěte si to - jeden striptýz se v ní opravdu odehraje, ale patrně jiný, než by většina z nás čekala.
307 stran, nakladatelství Šalvar 2008
