Nepříliš často hraná hra Bertolta Brechta Baal našla zajímavou tvář ve Švandově divadle. Inscenační tým v čele s Markem Němcem jako režisérem a autorem úpravy textu vytvořil barvitou kreaci na téma sebezničujícího vzdoru jedince proti společnosti.
Citlivě postavená inscenace by se dala zařadit do kategorie označované jako režijní divadlo. Všechny složky inscenace (scéna, hudba a v neposlední řadě herecké výkony) jsou využity a detailně vedeny v rámci režijního výkladu. Stylizované herectví, které podtrhují výrazné kostýmy i líčení, detaily scény i z části psychedelická muzika slouží režijní vizi s vyhraněnou poetikou a přesvědčivými postupy.
Atmosféře pomáhá kastrát i akvárium
Tajemná a nihilistická atmosféra je soustředěně budována od začátku představení. Úzkostnou náladu se špetkou perverznosti, která se pak prolíná celým představením jako kouř z opia v ušmudlané putyce, přináší již úvodní píseň. Tomáš Pavelka otevírá představení dokonale jímavým zpěvem kastrátů, v rudém kostýmu kabaretní umělkyně. Navozuje tak pocit divadelní teatrálnosti s možností skutků vymykajících se reálnosti, přesto vzbuzující zvědavost, soucit, odpor i zaujetí.
Na celkem jednoduché scéně, ovšem dokonale využité, kdy je k dotvoření divadelního vjemu zúročen snad každý kout, vstup, stěna, dveře, zeď a také v popředí umístěné akvárium - skvěle rozehraná rekvizita, výmluvně a poeticky doplňující příběh o prokletém básníkovi, který přes svůj velkorysý talent ničí vše a všechny kolem a nakonec i sám sebe.
Všechny herecké výkony odpovídají režijnímu záměru a vesměs zdařile ilustrují vnější svět kolem Baala, který pod jeho běsným řáděním tragicky zaniká. Zvláště dámská část souboru vyniká v přehlídce jímavých obětí, tragických důsledků svých rozhodnutí, ale i v odlehčených výstupech rozehrávajících dětskou drzost s naivitou.
Baal bez Baala
Bohužel celá pevně budovaná inscenace hodně ztrácí s ústřední postavou. David Punčochář přes veškerou snahu na démonického Baala nedosáhl. Přes soustředěnou práci jeho Baal postrádá vnitřní sílu a sebejistotu, se kterou má manipulovat se svými budoucími oběťmi.
Herec představující Baala musí v sobě mít charisma, ten nezahratelný element, kterým si každého získá, je mu vše dovoleno a předem odpuštěno, a kvůli čemu ho okolí miluje i nenávidí zároveň. Punčochář se velmi snaží, ale charisma prokletých básníků nemá. Jeho Baal je „pouhým“ sebezničujícím opilcem, o kterém nás jeho okolí přesvědčuje, že je něčím víc. Velká škoda, protože inscenace Marka Němce měla dobře našlápnuto.
Při nejbližších reprízách mohou diváci Baala - jehož jméno, převzaté z kannánského božstva, je označením jednoho ze sedmi princů pekla - ve Švandově divadle potkat 2. a 19. dubna.
