Praha - "Kundera se skrývá před světem. Kundera sám nepřekládá své romány do češtiny a jinému to nedovolí. Kundera nemluví s novináři. Kundera se distancoval od svých raných děl." Toto je jen výběr těch nejznámějších, kontroverze vzbuzujících postojů slavného českého romanopisce, který v těchto dnech slaví 80. narozeniny. Častokrát již byl jako odpověď použit argument, "že se přeci narodil na apríla" (konkrétně 1. dubna 1929) a smysl pro jízlivý žert jakéhokoliv charakteru mu není cizí. Více, než jen kartářsky dovozovat z data Kunderova narození, se však dozvíme v autorových esejích a románech. Indicií či jasných výpovědí o svém pohledu na poslání romanopisce totiž Kundera předkládá víc než dost.
Od pádu komunismu do dnešního dne v Česku vyšly čtyři Kunderovy eseje, jedno drama a pět z deseti románů (Směšné lásky, Žert, Valčík na rozloučenou, Nesnesitelná lehkost bytí a Nesmrtelnost), vše v brněnském nakladatelství Atlantis. Na vydání v České republice vedle francouzsky psaných románů Pomalost, Totožnost, Nevědění čekají romány ze sedmdesátých let Život je jinde a Kniha smíchu a zapomnění.
Kundera: Zvolil jsem křehkou přítomnost
Kundera prý průběžně pracuje na revizi svých českých děl a jejich přípravě pro domácí čtenáře. V eseji Kdo je to romanopisec vyjádřil názor, že vlastníkem knihy je jedině autor, a ten s ní tudíž může zacházet, jak se mu zlíbí, včetně toho ji donekonečna přepisovat. Sám v 70. letech například několikrát upravil podobu povídkového souboru Směšných lásek, revidoval i Nesnesitelnou lehkost bytí před jejím prvním oficiálním českým vydáním.
Dá se předpokládat, že stejně přistupuje ke všem svým dílům. Na českém knižním trhu se nemohou Kunderovy romány objevit ani v překladu, autor je chce přeložit jedině sám (to je jistě pochopitelné; je to, jako by českého herce v zahraničním filmu daboval do češtiny jeho kolega). Jak navíc sám řekl již v devadesátých letech, navracení se k českým knihám pro něj není prioritní a volí „svou křehkou francouzskou přítomnost“.
Raná tvorba přes palubu a společenská izolace
Nového vydání se po dobu autorova života pravděpodobně nedočkají jeho básnické pokusy, od nichž se spisovatel distancoval již v 60. letech. Ty jsou podle Kundery, stejně jako celá česká literatura, „po výtce lyrické“. Lyriku chápe jako literární projev mládí, kdy autor „píše sám sebe“ a promítá se do svých děl. A to je podle Kundery v zásadě špatně.
V nejednom novinářském textu o Milanu Kunderovi je zmiňována také jeho společenská izolace. Sám spisovatel razí myšlenku, že se má autor za svým dílem ztratit; že cokoliv mimo román je nepodstatné. „Osobní život autora nelze spojovat s jeho díly, a dokonce je nesmyslné, aby díla byla vykládána na základě údajů o životě autora, povaze či jeho činů. Srovnání života Franze Kafky a jeho děl je toho výmluvným svědectvím,“ napsal ke Kunderově přístupu ředitel agentury Dilia, která Kunderu v Čechách zastupuje, Jiří Srstka.
Svůj život v utajení spisovatel vysvětluje v eseji Kdo je to romanopisec. Odvolává se na svou četbu Proustova Hledání ztraceného času a lásku k postavě Albertiny. Ta měla být narušena v okamžiku, kdy se autor dozvěděl, že Proust se při jejím psaní inspiroval láskou k muži: „Mužská postava se vetřela mezi mne a Albertinu, narušuje její obraz, sabotuje její ženskost… Zabili mi mou Albertinu.“ Kundera se proto snaží vyhnout jakékoliv popularitě a jakémukoliv zájmu o svou osobu. Argumentuje tím, že to vše nečiní v zájmu svém, ale v zájmu ochrany svých postav, které chrání pro samotné čtenáře.
Paparazzi jsou podle Kundery stejné zlo jako totalitní moc
K veřejnému nahlédnutí do soukromého života spisovatele se Kundera vrací i v eseji Nechovejte se tu jako doma, příteli. Připomíná osud aktéra pražského jara, spisovatele a scenáristy Jana Procházky. Tajná policie nahrávala a následně vysílala v rozhlase jeho soukromé rozhovory. Takovýto zásah do soukromí je podle Kundery neodpustitelný, neboť jde o znásilnění života.
Za stejné zlo jako totalitní sílu označil i paparazzi. Rozhovor novinářům nedal česko-francouzský literát už od června 1985, nenechává se ani fotografovat. Autor ovšem své společenské mlčení vysvětlil již dříve, když řekl, že se novinář neptá na to, co chce říct zpovídaný, ale na to, co chce tázající slyšet.
- Milan Kundera autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/466/46530.jpg
- Jiří Srstka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/494/49319.jpg
- Milan Kundera autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/363/36281.jpg
- Knihy Milana Kundery autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/468/46716.jpg
