Barcelona - Před cestou na festival Primavera Sound je třeba si uvědomit, že se jedná o akci obřích rozměrů. Ani ne snad co do rozlohy areálu - barcelonské výstaviště Parc del Fórum se nezdá být o mnoho větší než například plocha hradeckého letiště, kde se koná hned několik českých festivalů. Ale Primavera Sound trumfuje především zástupem interpretů, které si člověk za žádnou cenu nechce nechat ujít.
A v tom spočívá i největší zádrhel Primavery. Seznam kapel, které člověk nakonec neuvidí, přestože byly jedním z důvodů, proč se do Barcelony vydal, je chtě nechtě nepříjemně dlouhý. Řada koncertů se překrývá, a zákonitě tak přijdete o vytoužené vystoupení. Organizátoři člověka nalákají na spoustu kapel, které pak v programu postaví proti sobě, a Sophiina volby festivalového návštěvníka je tady.
Může se tak snadno stát, že pro každého je Primavera tak trochu jiný festival a dva lidé nemusí mít společný ani jeden hudební zážitek. Na druhou stranu se ale člověk na Primaveře opravdu nenudí a každý ze tří hlavních festivalových dnů je nabitý silnými momenty, ať už zvolíte jakýkoliv program. Na barcelonském festivalu se tradičně scházejí žijící legendy s novými objevy, které určují aktuální trendy na kytarové i elektronické scéně. Letošní ročník byl ale především ve znamení velkých návratů.
Na některé z celkem jedenácti festivalových scén se předvedli z mrtvých vstalí The Knife, Postal Service, znovu sjednocení Wu-Tang Clan i My Bloody Valentine, kteří s novou deskou přišli letos po více jak dvaceti letech. K tomu si připočítejte Blur a Nicka Cavea s jeho Bad Seeds a o zájem hudebních fanoušků máte vystaráno. Letos jich na Primaveru podle údajů organizátorů dorazilo 170 000.
Výčet zajímavých jmen hudební scény, která tento rok na Primaveře (od 22. do 26. 5.) zahrála, ale tímhle ani zdaleka nekončí. Naopak. Během pouhých tří dnů se v Barceloně mimo jiných předvedli James Blake, Tame Impala, Crystal Castles, Four Tet, Phoenix, Animal Collective, Deerhunter, Wild Nothing, How to Dress Well, Dinosaur Jr., Grizzly Bear, Simian Mobile Disco, Apparat, John Talabot, Death Grips, Fuck Buttons, Django Django, Swans, Solange, Disclosure, Glass Candy, Daughter, Dan Deacon nebo Hot Chip.
Tlačenice před podiem
Blur se ukázali být - měřeno velikostí a hustotou davu - nejočekávanějším interpretem Primavery. Probít jsem se dokázal ne blíže než na třicet metrů od pódia, ani tam ale nebyla skulinka k hnutí. Konce davu za mnou ani nešlo dohlédnout. Blur patří mezi těch už nemnoho kapel, během jejichž vystoupení přezpívává vyprodaný stadion všechny jejich texty, a Primavera v tomto ohledu nebyla výjimkou.
Bohužel u vystoupení hlavních hvězd festivalu je potřeba si zvyknout, že se před pódiem tlačí mnohatisícové davy, a někdy je těžké dohlédnout i na velké obrazovky se záběry na kapelu, natož na hudebníky samotné. To je zkrátka daň obřích festivalů. Stejně jako v případě Blur se největší scéna Primavery hustě naplnila i na koncert Postal Service a deska Give Up, od jejíhož vydání už uplynulo deset let, se ukázala být silnou municí.
Po letech už skoro zlidovělé album s hity jako District Sleeps Alone Tonight nebo Such Great Heights prozpěvoval radostně s kapelou celý dav. Kombinace popových melodií v mixu s elektronikou a trochou nostalgie zafungovala báječně. Velkou pozornost budil také další návrat, ve který snad už ani nikdo nedoufal. Po sedmi letech od posledního alba Silent Shout se s novou koncepční deskou vrátili věční experimentátoři The Knife a vydali se na turné, s kterým dorazili i na Primaveru. Naživo tak nezazněla prakticky žádná ze starších skladeb Knife, což může být pro mnohé zklamání (i když jen těžko zásadní překvapení).
Na Primaveře se člověk musí připravit na to, že program sestavují Katalánci, kteří normálně večeří kolem desáté hodiny. The Knife se tak představili od půl čtvrté ráno. Na druhé největší scéně se jim ale i tak podařilo pohltit početné publikum. Deska, jež je na poslech poměrně náročná a ne snadno přístupná, získala v živém provedení nový náboj a energii, která se přelila do střídmých tanečních kreací mezi lidmi. Koncert také doprovázela poměrně obskurní kostýmní scénická show, co jiného ale od švédských podivínů čekat.
Překvapení s razítkem Wu-Tang
Primavera Sound ale neochudil fanoušky ani o čistě taneční zážitky. Podle svého zvyku rozpoutali opravdové taneční peklo Crystal Castles. O moc nezaostali ani Simian Mobile Disco, tradičně zábavný byl i Dan Deacon. Skvěle zahráli - na malé Vice scéně trošku ztracení z očí – The Suicide od Western Culture. Naopak největším zklamáním bylo asi vystoupení Four Teta, který si nedokázal získat publikum a jako by spíše hrál pro sebe než pro lidi, kteří se na něj přišli podívat. Z poněkud unylého Four Teta tak panovaly rozpaky.
Pro mě osobně byl naopak nejpříjemnějším překvapením koncert Wu-Tang Clan. Snad na žádném jiném vystoupení na jedné ze dvou největších scén nepanovala tak skvělá atmosféra napříč celým davem až do posledních řad. Ghostface Killah, GZA, RZA a spol. se v roce 2013 po dvaceti letech od debutového alba 36 Chambers a dlouhé tvůrčí odmlce vrhli na práci na šesté desce a vrátili se společně také na koncertní pódia. Na Primaveru vtrhli bez respektu a nekončící dav rozproudili nejen energickým rapem, ale i zkušenou prací s publikem.
A zase ti Deerhunter
Hlavním festivalovými dny sice byly čtvrtek, pátek a sobota, Primavera Sound ale zakončil až v neděli slavností večer v Sala Apolo, jednom z nejslavnějších barcelonských klubů. Na něm se předvedli především psychedeličtí festivalový oblíbenci Deerhunter, kteří na letošním ročníku zahráli celkem třikrát. Kromě nedělního večera a regulérního vystoupení ve čtvrtek zaskakovali i za Band of Horses, kterým zabránila přicestovat do Evropy oklahomská tornáda. Pořadatelé již také oznámili prvního interpreta následujícího ročníku – v roce 2014 se mohou návštěvníci těšit na Neutral Milk Hotel.
