Karlovy Vary - Není těžké jim porozumět a svézt se na jejich uhánějící vlně a bylo by hezké, kdyby jim porozuměla i hlavní porota filmového festivalu, která dnes večer zasedne na slavnostní premiéře ve Velkém sálu Thermalu, kde už je beznadějně vyprodáno. V sobotu večer uvidíme, jak ji Polski film oslovil – a příští týden si na tuhle karlovarskou, festivalovou specialitu (jejímž koproducentem je Česká televize) již můžete zajít do kina. Neměla by vás minout!
Polski film: Chvála spontánního herectví a radostné filmařiny
Na recenzi si počkejme, až bude tenhle kousek nasazen příští týden do distribuce. Ale již v tuto chvíli, poznamenané bezprostředním zážitkem, lze říci, že Marek Najbrt nám nabízí oslovující i osvěžující a také autentický příval hereckých (nebo spíš reálně žitých) kreací, s brutální elegancí vypovídajících o tom, kdo je to Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Josef Polášek a Marek Daniel, jak je (ne)znáte.
Předkládá nám přesně vygradované a přitom jen jakoby mimochodem zachycené scény (s pointami, jejichž odstíny na jedno podívání jen stěží zachytíte), s brilantní nedbalostí pronášené dialogy a drsné bonmoty odposlouchané z reálu, jenž se prolíná s fikcí tak intimně, že vás za chvíli přestane bavit tyhle roviny vnímat jako oddělené.
Jan Budař, herec: Na tom je film založený, že si pohrává s realitou a fikcí a nikdo přesně neví, kdy si ti chlapci dělají legraci a předstírají a kdy je to pravda opravdu. Tak jako v našich životech. Protože podle některých teoríí náš život je jen sen a všechno se nám zdá. To, že mě vidíte, ještě neznamená, že tomu tak je, rozumíme si?
Marek Najbrt, režisér: Mystifikační rovina je pro mě dobrá a zábavná, ale není to hlavní. My se opravdu chceme dotknout existence těch lidí, o kterých natáčíme.
Najbrtův unikátní opus, namixovaný z originality, autenticity a jakoby momentálních nápadů se totiž vyplatí sledovat jako konzistentní solitér, jako dílo, v jehož nahodilosti a zdánlivé chaotičnosti je řád a v jehož absurdnosti se zrcadlí realita – jako stylově čistý tvar, kterým tvůrci hodně vypovídají především o sobě.
GALERIE
videogallery_244791
Absolvent dvou vysokých škol Marek Najbrt je tvůrce, který si mezi jednotlivými snímky možná dává trochu načas, zato přichází pokaždé s netriviálními projekty, z nichž je patrné, že v něm musely dozrát jako témata i jim odpovídající svébytný filmový tvar, jenž je vždy tlumočený jinou, specifickou poetikou a osobitou narací.
Upozornil na sebe již svým celovečerním hraným debutem Mistři (2004), uvedeným v hlavní soutěži Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Potvrdil to ve zcela odlišném žánru dobovým Protektorem (2009), jenž zabodoval na Českých lvech. A umocňuje to dále svým originálním „filmem o filmu“, jenž se nesnaží být otiskem Truffautovy Americké noci, ale zanechává tu svoji osobitou, původní a originální najbrtovskou stopu, jež nese divný (a v zásadě nic nenaznačující) název Polski film.
Středa 4. července 2012, 10:30 karlovarského festivalového času a v beznadějně našlapaném malém kinosále A uléhají do posledních skromných mezer na koberec ti, na které už žádná sedadla nezbyla. Začíná první (novinářská) projekce českého soutěžního snímku Polski film, uváděna z filmového plátna ilustrativním vstupním prologem: „Dámy a pánové, tohle je film o nás, hercích. Neboť kolik hraješ rolí, tolikrát jsi člověkem. Příjemnou zábavu!“ A jak bylo řečeno, tak se také stalo, navzdory tomu, že nadupané auditorium jelo většinu doby na kyslíkový dluh…