Mladá Boleslav – V budově mladoboleslavského vězení padla dnes první klapka snímku Lidice; účastnil se jí i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Film, vznikající v koprodukci České televize, má být výpovědí o osobních dramatech obyčejných lidí z nacisty vypálené vesnice. Lidice měla původně režírovat Alice Nellis, ze zdravotních důvodů ale režii předala Petru Nikolaevovi. Ten se do věznice v Mladé Boleslavi vrací natáčet už podruhé, před pěti lety zde vznikal jeho snímek Kousek nebe.
„Velmi silně se mi to tu vepsalo do paměti, cítím se to trošku jako doma,“ uvedl Nikolaev, který natáčení filmu o jedné z největších tragédií v českých dějinách označil za velký adrenalin. „Ten příběh čekal sedmdesát let na zfilmování. Cítíme na place všichni, jak je to pro nás závazné,“ prozradil režisér. Film je pro něho navíc i osobní výzvou: „Můj dědeček, legionář, byl ve vlně po Heydrichově smrti také popraven - v Kaunicových kolejích v Brně. Dělám ten film i kvůli němu.“
Snímek podle scénáře Zdenka Mahlera se bude natáčet 49 dní. Premiéra je plánována na 9. červen 1911, tedy na předvečer výročí lidické tragedie. „Fakt, že Lidice byly vyhlazeny a srovnány se zemí, je samozřejmě obecně známá věc. Drobnokresba popsaná ve scénáři zaručí, pakliže se mi ji podaří dobře převyprávět, že dobové okolnosti plasticky vyvstanou a příběhy jednotlivců budou natolik strhující, že se divák dozví o věci mnoho nového,“ doufá Nikolaev.
První pomyslná klapka padla v kulisách mladoboleslavské věznice, kde se začal odehrávat příběh kriminálníka Šímy v podání Karla Rodena. Ve věznici si odpykává trest za zabití. Postava Šímy má reálný základ. Popisuje příběh vězně, který jako jediný muž přežil lidickou tragédii. Dožil prý ve vesnici blízko Lidic, pracoval v nedalekém dole a nikdo netušil, kde byl kdysi jeho skutečný domov.
Součástí prvního natáčecího dne byla scéna, v níž se Šíma zastane nově přivezného vězně Fialy. Mladého kasaře si zahrál Jan Budař, který je také autorem jedné z písní, jež ve filmu zazní. V dalších rolích se objeví Martha Issová, Zuzana Bydžovská, Zuzana Fialová, Roman Luknár či Václav Jiráček.
První klapky se v Mladé Boleslavi zúčastnil i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Symbolicky tak navázal na svého strýce Františka, který byl v roce 1957 hlavním řečníkem na slavnostním znovuodhalení pomníku obětem lidické tragédie v americkém městečku Lidice. „Sloužil jako já na ministerstvu zahraniční, ale jako mladý diplomat. Byl ohromný vlastenec. Zemřel v 90. letech, zažil ještě převrat, ale byl ochrnutý a už se do vlasti nevrátil,“ prozradil kníže o svém strýci.
Snímek se bude natáčet 49 dní. Štáb zavítá mimo jiné do Nového Strašecí nebo kladenského gymnázia. Natáčet se bude i v jedné vesnici u Štětí, která je středočeské obci mimořádně podobná. „Je jí podobná především svým kostelem, svým rozložením. Je tam velmi krásný statek, který je podobný Horákovu statku, kde se odehrávaly popravy. Je tam část domů s probořenou střechou, to znamená, že tam můžeme poměrně snadno vytvořit iluzi té zkázy,“ odhaduje Nikolaev.
Na začátku příběhu jsou Lidice obyčejnou středočeskou obcí, která se snaží přečkat protektorát. Šíma je otcem dvou synů a rozhodně ne špatným otcem. Jeho žena Anežka však před lety ochrnula a Šíma se o rodinu sice stará dál, má ale i mimomanželský poměr. Anežka, Šímova milenka i celá vesnice jsou s celou situací, zdá se, smířeni. Jen starší Šímův syn tím trpí, v hospodě vyprovokuje rvačku, při níž ho opilý otec nešťastnou náhodou zabije. Šíma se ocitá ve vězení a snaží se vyrovnat se svojí vinou. S každou návštěvou mladšího syna, s každým balíčkem od Anežky v sobě živí naději, že ještě existuje cesta zpět.
Další linií snímku je příběh Pepíka Fialy. I on je ženatý a i on se zamiloval. Romanci s mladičkou Aničkou maskuje jako ilegální odboj. Jeden z jeho dopisů se však dostane v nesprávnou chvíli do nesprávných rukou a události po atentátu na Heydricha dostávají spád, který končí vypálením Lidic. Šíma nic z toho netuší. Že ustaly návštěvy mladšího syna i posílání balíčků od Anežky, si vykládá po svém. O to větší šok prožívá na prahu osvobození, když se dozví pravdu. Po propuštění mu nikdo jeho vinu nepřipomíná, ale také mu ji nikdo nedokáže odpustit. Nepohodlným „hrdinou“, jediným, kdo dokázal přežít vypálení Lidic, se stává i pro poválečné úřady.
