Praha - Film Lidice, který vstoupí do české distribuce 2. června, zpracovává známé (a přitom vlastně neznámé) téma vypálení české vesnice jako exemplárního aktu moci nacistů nad Československem. Vypálení Lidic byl jediný oficiálně přiznaný akt genocidy fašistického Německa, který za války otřásl celým světem. Film Lidice, který je postaven na základě skutečných událostí, vznikl podle scénáře nazvaného Nokturno uznávaného spisovatele a historika Zdeňka Mahlera ve spolupráci s režisérkou Alicí Nellis, která měla původně snímek režírovat. Text byl v roce 2007 oceněn Českým lvem jako nejlepší nezrealizovaný scénář.
Film je postaven na třech stěžejních, navzájem se prolínajících příbězích, které se odehrávají na pozadí tragické události vypálení Lidic (10.6.1942). První z nich je o nešťastné náhodě, kdy otec František Šíma (Karel Roden) v hádce neúmyslně zabije syna. Je za to trestán nejen odsouzením k pobytu ve vězení, díky kterému jako jediný lidický muž přežije, ale i pohrdáním lidmi z vesnice a vlastními výčitkami. Druhý zachycuje osud dopisu, který se stal záminkou pro samotný akt vypálení Lidic. Skrývá se za ním příběh lásky, lži a falešného hrdinství. Třetí přináší obraz lidického četníka Vlčka (Roman Luknár), obraz osobního strachu, osobní zodpovědnosti a morálky, vztahu k systému, ale i o tom, zda je opravdovou výhrou přežít, když cenou za to je ztráta vlastní důstojnosti a svědomí.
V rozhovoru pro pořad Kulturama ČT24 režisér Petr Nikolaev, jenž režii filmu převzal po Alici Nellis, která od režírování snímku odstoupila ze zdravotních důvodů, přiznal, že natáčení Lidic bylo to nejtěžší, co v životě dělal. „Osobně jsem trpěl hlavně při natáčení s dětmi. Nesnáším, když si filmaři osobují právo někoho v podstatě trýznit v zájmu filmu. Já se snažím takovým situacím vyhýbat, ale v momentě, kdy kývnete na to, že budete točit takovouto dramatickou situaci, tak už to musíte dotáhnout do konce. Nelze točit něco, co bylo ve své podstatě hrůzné, jakoby napůl. Dodnes, když na film koukám, tak dětskými scénami trpím, protože ty děti to v určitém momentu braly jako realitu,“ popsal složitosti natáčení Nikolaev.
Herec Ondřej Novák, představitel mladšího Šímova syna Karla, doplnil režiséra o své vlastní pocity při natáčení: „Pro mne osobně to natáčení bylo hrozně silné, zvláště pak scéna popravy. Shodou okolností jsem ten den, kdy se tato scéna realizovala, skládal magisterské zkoušky na DAMU a hned, jak jsem skončil, nasedl jsem do auta a jel na plac. Už když jsem byl v maskérně, tak jsem slyšel výstřely a pak za mnou přišli, že na řadu jdu já. Přechod z reality do fikce natáčení nebyl skoro žádný. Nestačil jsem se na to psychicky připravit a najednou jsem stál před popravčí četou a za mnou ležela 'mrtvá těla'. Rozdíl byl opravdu jen v tom, že po výstřelu to nebolelo, ale prožitek byl skoro autentický a vzpamatovával jsem se z toho několik dní.“
Film přichází do kin se sloganem: „Myslíte si, že znáte skutečný příběh Lidic?“ Ačkoli je tato tragédie součástí školních osnov, po zhlédnutí filmu většina diváků pravděpodobně přizná, že skutečný příběh této české vesnice neznala. Herec Roman Luknár, který ve filmu hraje druhého přeživšího lidické genocidy, k tomu říká: „Já si také myslel, že důvod znám, ale když jsem si přečetl scénář, zůstal jsem naprosto ohromen příběhem, který odstartoval celou tu hrůzu. Je to naše historie a každý by ji měl znát.“
