Do Amerického centra v Praze doputovala výstava fotografií Petra Našice, na kterých zachytil zrcadlení na fasádách newyorských mrakodrapů. Ačkoli by se mohlo zdát, že milionkrát vyfocený New York již ničím nemůže překvapit, Našicův přístup odhalil, jak konstatovali samotní Američané, díru na trhu (v tomto případě je myšlena oblast pohlednic). Výstavu Mirrors in N. Y. lze v Americkém centru, Tržiště 13, Praha 1 navštívit do 28. února.
Že by z vystavených fotografií byla velmi kvalitní pohlednicová kolekce, je nabíledni. Ačkoli se vesměs jedná o výřezy z celku, díky odrazům, ve kterých se různě tetelí jinak nezachytitelné výškové budovy i obyčejné domy, Našic předkládá zvláštní atmosféru neobyčejného velkoměsta velmi autenticky. Navíc jsou fotografie výrazně barevné, což v celku zachytit nelze, tam se jakákoli barevnost ztrácí.
V případě Našicových výřezů se dá hovořit již o graficky pojednaném uměleckém díle. Přitom autor výjevy nijak neupravuje. „Barevnost není umělá, je to prostě tak. Ostré světlo, které jsem vyhledával, dělá divy. Ale ten efekt funguje jen v zimě, když je slunečno, odpoledne, ostré zlaté, skoro rovnoběžně svítící sluníčko, mráz, žádná mlha. Pak ale záleží na každém kroku, protože stačí se posunout třeba o 20cm vedle a už to vypadá jinak. V Praze to nejde vyfotit, zkoušel jsem to v Paříži v La Defance a taky se to tam 'kouše'. Je tam asi ještě nějaký jiný zádrhel. Možná to je tím, že ty NY baráky jsou většinou dvouplášťové,“ prozrazuje náročnost realizace fotograf.
Petr Našic se tímto projektem zabývá již několik let. New York začal fotografovat už během své divadelní stáže na Broadwayi v prvé půlce 90. let. Později shledal, že podobné snímky se nikde nevyskytují: jeho prvotní vjem byl zřejmě originálnější, než sám tušil. „Od té doby jsem se k nápadu vracel, kdykoli jsem do New Yorku zavítal,“ připomíná.
„Vysoce výtvarné portréty velkoměst (New York, Londýn, Paříž) představují v Našicově dosavadní tvorbě nepřehlédnutelnou odbočku, protože je v nich záměrně potlačen lidský protagonista. Ačkoli Našic vystudoval produkci na DAMU, jeho fotografická kariéra začala vlastně již v 18 letech, kdy vyzbrojen vlastní Praktikou, mohl díky přímluvě architekta Josefa Svobody proniknout na pražské natáčení Formanova Amadea. Unikátní snímky z přípravy filmu pak ležely dalších patnáct roků v šuplíku, než se dočkaly první veřejné výstavy. Na živobytí si vydělával také jako kulisák v Divadle Na Vinohradech. Právě tam vzniklo výjimečné přátelství začínajícího fotografa s hercem Vlastimilem Brodským, později zúročené v knize, kterou Našic prostě nazval Bróďa,“ upozorňuje v katalogu k výstavě na stěžejní okamžiky v životě fotografa Leon Berger.
Od Vinohradského až po Laternu Magiku nafotil stovky divadelních inscenací, včetně několika ryze baletních. „Měl jsem tu čest setkat se s primabalerínou English National Ballet Dariou Klimentovou. Nějaký čas jsme si rozuměli a dovolila mi, abych ji šest let fotil.“ Našice logicky přitahuje spolupráce s výraznými osobnostmi, ať už to byli třeba Klaus Maria Brandauer, Charles Mackerras anebo doma Bolek Polívka. Prostřednictvím Jana Hřebejka navázal kontakt také s režisérem Kusturicou. „Když si Emir Kusturica prohlédl mé snímky, řekl: 'Hele ty, Čechu, zůstaň!' Zůstal jsem tedy jako fotograf při natáčení jeho filmu Zavet,“ doplňuje Našic.
