Praha - Uvedením všech svých titulů spjatých s tvorbou Karla Čapka připomene pražské Divadlo na Vinohradech 120 let, které 9. ledna uplynuly od narození této výrazné osobnosti české literatury. Profesní i osobní život spisovatele, dramatika i novináře Karla Čapka (1890-1938) byl totiž právě s touto scénou úzce spjat. V letech 1921-1923 působil na Vinohradech jako dramaturg, v tomto období zde rovněž nastudoval osm titulů jako režisér. Jedním z nich byla i světová premiéra vlastní komedie Věc Makropulos; v roli Kristinky se tehdy představila Čapkova budoucí žena Olga Scheinpflugová.
„S Karlem Čapkem jsme spjati pupeční šňůrou,“ říká umělecký ředitel divadla Martin Stropnický. Výročí připomene dnes večer Věc Makropulos s Danielou Kolářovou v hlavní roli, ve zkušebně v podkroví pak 12. ledna představení-koláž Ukradený spis 139/7 Odd.C, nazvané podle jedné Čapkovy povídky. O den později zhlédnou diváci pásmo čtení z Čapkových fejetonů nazvané Poslední fejeton v podání Petra Kostky a 15. ledna romantickou komedii Lásky hra osudná, kterou napsal Karel Čapek společně se svým bratrem Josefem. Součástí oslav bude výstava mapující Čapkovo autorské, režijní a dramaturgické působení na Vinohradech.
Vinohrady & Čapek
Slavné bylo vinohradské vůbec první provedení Kohoutovy dramatizace Čapkova protifašistického románu Válka s mloky v roce 1963 v režii Jaroslava Dudka. O šest let později tu uvedli Matku a v roce 1969 nastudoval František Pavlíček dramatizaci románu Život a dílo skladatele Foltýna. Čapkovy texty tu měly premiéry i v letech 1971 (R.U.R.), 1972 a 1988 (Loupežník), 1976 (Věc Makropulos) a 1999 (Ze života hmyzu).
Práva pro každého, kdo autora ctí
S uplynutím 70 let od autorovy smrti před dvěma lety skončila lhůta, kdy se vztahovala ochrana autorských práv - od 1. ledna 2009 je Čapkovo dílo volné, každý s ním může nakládat, jak chce. Vyjma dvou případů - nesmí je užívat způsobem snižujícím jeho hodnotu a vždy musí být uveden autor. Podle ředitele divadelní a literární agentury Dilia Jiřího Srstky už kdysi bylo Čapkovo dílo volné: „Zemřel 25. prosince 1938 a ve starém autorském zákoně byla lhůta padesátiletá. Takže Karel Čapek a jeho dílo se stalo volné k 1. lednu 1989, což platilo do 30. listopadu 2000. Pak začal platit nový autorský zákon a lhůta se prodloužila na 70 let,“ vysvětluje.
Hry Karla Čapka jsou tradičně součástí repertoáru českých scén, také jeho literární díla vycházejí stále, a to i v cizině. Divadelní hry se v zahraničí uvádějí většinou na univerzitních scénách v USA. Brněnská Husa na provázku například zahájí v březnu projektem Jana Antonína Pitínského Hordubal-Povětroň-Obyčejný život cyklus dramatizací jeho děl.
Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Roku 1915 ukončil studium na filozofické fakultě UK v Praze, poté studoval filozofii v Berlíně a Paříži.
Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině, brzy však přešel k novinařině. Pracoval jako redaktor v několika časopisech: Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.
Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou (26. srpna 1935 na vinohradské radnici). Po mnichovské dohodě se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.
