Praha - Miroslav Donutil, který 7. února oslaví 60. narozeniny, má kořeny na Vysočině a slávu poprvé ochutnal v moravské metropoli. Tento populární herec však už přes dvě desetiletí patří k oporám pražského Národního divadla. Na kontě má také řadu nezapomenutelných filmových rolí a jeho vtipné historky znají televizní diváci i čtenáři. O Donutilovi se ví, že si role pečlivě vybírá. Své profesionální zkušenosti začal sbírat v Divadle na provázku, kterému zůstal věrný 17 let.
Miroslav Donutil v Praze není navíc
„Všechno bylo postavené na entuziasmu, nadšení, na mládí, obětavosti, bouřlivých mejdanech, zájezdech do světa a hlavně pospolitosti. Celé divadlo drželo pohromadě, trávili jsme spolu všechen čas,“ popsal Donutil bohémská léta, kdy se poprvé dostal do povědomí veřejnosti, byť hlavně té brněnské.
Absolvent JAMU patří do silné herecké generace, která se začátkem 70. let zrodila právě v Brně. K Donutilovým spolužákům patřili Pavlové Zedníček a Trávníček či Svatopluk Skopal, o pár ročníků výše studovali Bolek Polívka nebo Jiří Bartoška. „Hráli jsme pro lidi, které to bavilo, nás to bavilo a měli jsme se královsky i za dvanáct stovek měsíčně… Ani omylem bych to neměnil za pinožení se ve filmu, který byl sice dobře placený, ale hloupý,“ říká dnes. Není divu, že v 70. a 80. letech se před filmovou kamerou moc neohřál, trochu více příležitostí dostal v televizi. Přesto ale Donutil v roce 1978 na plátně zazářil, a to v dodnes ceněném přepisu provázkovského představení Balada pro banditu.
V Brně byl Miroslav Donutil známý a podle všeho i spokojený, a tak to byl trochu šok, když začátkem roku 1990 přesídlil do Národního divadla. „V Brně budeš chybět a v Praze přebývat,“ řekl mu prý tehdy Bolek Polívka, sám Donutil to ale viděl jinak. „Odchod z Provázku se trefil do doby, která si rychlá a zásadní rozhodnutí vyžadovala. Věděl jsem, že rok 1989 je vhodný pro změnu. Někteří změnili kabáty, já jenom šatnu,“ komentoval své stěžejní rozhodnutí.
„Z experimentálního mladého divadla, které pomalu stárlo, jsem přešel do starého divadla, které potřebovalo omládnout,“ popsal Donutil svou motivaci. A změny nelitoval. V Národním divadle začínal v ruské klasice - Strýčku Váňovi - a na kontě má také řadu shakespearovských rolí, nezapomenutelný byl i jako Archie Rice v Osbornově Komikovi. Nejznámější Dontilovou úlohou v „Národním“ je ale bezesporu Truffaldino v Goldoniho komedii Sluha dvou pánů.
Inscenace, která měla premiéru na podzim 1994, navíc zlomila rekord pražské scény. V září 2008 totiž odsunula na druhé místo 403 repríz Örkényho Kočičí hry s Danou Medřickou v hlavní roli - a loni překročil Sluha dvou pánů hranici 450 představení. „Byl bych rád, kdybychom to dotáhli do pětistovky… Něco takového se podle mě už nikdy nepodaří a také by to byla taková hezká tečka za mým pobytem v ND, až půjdu do penze,“ komentoval dlouhodobě vyprodaný kus Donutil.
- Miroslav Donutil / Balada pro banditu autor: Josef Vítek, zdroj: archiv ABZ http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2299/229816.jpg
- 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem autor: ČT, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1318/131753.jpg
- Pelíšky zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2734/273362.jpg
- Miroslav Donutil ve filmu Román pro muže zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1942/194123.jpg
Po příchodu do Prahy navíc dostal Donutil konečně příležitost i u filmu. Na začátku 90. let zazářil jako nadporučík Růžička v Tankovém praporu (1991) nebo poručík Troník v Černých baronech (1992), v roce 1999 si odnesl Českého lva za vedlejší roli v moralitě Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky. Výborný byl také jako lehce despotický major Šebek v Hřebejkových Pelíšcích (1999). Za zmínku určitě stojí i Nuda v Brně (2003, nominace na Českého lva) nebo loňský přepis Vieweghova Románu pro muže.
Od poloviny 90. let je Miroslav Donutil stálým hostem i České televize. Nejprve využil svého vypravěčského nadání, které objevil již během zájezdů s Divadlem na provázku, později si zval hosty do pořadu Na kus řeči. A když už se zdálo, že je v televizi jeho historkami poněkud „předonutilováno“, přesedlal zpátky k herectví - cyklus 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem nejen pomáhal vytvořit, ale také pro něj dodával náměty.