Praha – Společnou cestou dvou generací po stopách zmaru a naděje je celovečerní dokument, který natočil Matouš Bičák se svými spolužáky z gymnázia Přírodní škola. Tři roky se s historikem Tomanem Brodem vraceli na místa, kde on v jejich věku zažíval hrůzy holocaustu.
Příběh začíná na Rašínově nábřeží, kde se v domě č. 64 Toman Brod 18. ledna 1929 narodil. „Židovské tradice jsme nepěstovali, rodiče si řekli, že jejich děti nesmí být ve společnosti, která bude pronásledovaná,“ vypráví Brod. Přesto ale s bratrem a matkou skončili o pár let později v terezínském ghettu, odkud odjeli v roce 1943 transportem do Osvětimi. V koncentračním táboře viděl Toman svou rodinu naposledy.
V dětském bloku se štěstím prošel selekcí doktora Mengeleho. Přestože ukázal doleva, Toman tajně přešel na pravou stranu. „Pořád si kladu otázku, jestli jsem si zachránil život. Nevím, ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká,“ míní. Stejný název dal i knize svých vzpomínek, kterou vydalo nakladatelství Academia v roce 2007.
Po válce vstoupil do komunistické strany, na počátku 60. let je registrován jako spolupracovník Státní bezpečnosti. A pak Brod opět přešel na jinou stranu - vzepřel se totalitnímu režimu, byl vyhozen ze zaměstnání, živil se jako čerpač vody a taxikář.
Studenti při natáčení filmu procházeli místy, které určovaly Brodův život a které jsou také vyjmenované v podtitulu dokumentu: Praha–Terezín–Birkenau–Märzbachtal–Praha. Nejsou přitom o mnoho starší, než byl tehdy on. „Člověk to prožíval s ním. V jeho vyprávění jsou místa, při nichž mě zamrazí,“ přiznal režisér dokumentu Matouš Bičák.
Film měl 27. května premiéru v pražském kině Aero, tvůrci by ho ale chtěli promítat i jinde. Projekce budou zveřejněny na stránkách dokumentu.
