Nedávný pohřeb ostatků krále Richarda III. otevřel diskuze, jak moc jeho obraz v očích současné veřejnosti souvisí s literárním vykreslením charakteru Shakespearovy stejnojmenné hry. Byl panovník skutečně ztělesněné zlo, nebo si anglický dramatik většinu věcí přibarvil? K druhé možnosti se jednoznačně přiklání třeba překladatel Martin Hilský.
Od smrti Richarda III. uplynulo 530 let a i po takové době je hypnotickou a přitažlivou postavou. Hilský však upozorňuje, že na tom má spíš než samotný vladař podíl William Shakespeare, který mu v dějinách „zařídil“ poněkud nelichotivý obraz. Literární postava publikum neustále fascinuje, přestože neodpovídá jeho historickému obrazu, říká překladatel.
Král v Shakespearově postavě podlehl neobyčejně velkému zkreslení. Není totiž vyloučené, že hru psal na objednávku dynastie Tudorovců a jejich propaganda potřebovala zdůraznit, že skončila krutovláda a nastoupila nová, lepší tudorovská éra, která slibovala lepší časy. Dramatik tedy těžil z výrazně omezených pramenů. Podstatné prý je, že se nejednalo o přímý úmysl.
Divadelní hra Richard III. však z 99 procent odpovídá tomu, co jeden z největších dramatiků sepsal, ačkoliv se nezachoval žádný z jeho původních rukopisů. „Určitě to tak napsal. Historická pravda je sice jiná, ale ostatně ani britští historici nejsou v hodnocení této postavy zajedno,“ tvrdí Hilský.
Ve finále je podle něj ale jedno, o jak velkou fabulaci jde. Richardova postava stále varuje před špatnou vládou a dílo je „obrovskou studií toho, jak vzniká a jak funguje zlo i politická manipulace“. A to platí pro dnešní dobu v každém směru, vyznívá z Hilského komentáře.
