Glosa: Pražská operní sezona začala exhumací zapomenutých skladatelů

Šestnáct sólistů a orchestr Národního divadla pod vedením svého uměleckého šéfa Petra Kofroně zahájili operní sezonu koncertem pojmenovaným Co Národní divadlo dlouho neslyšelo a asi už nikdy neuslyší. Stejně jako vloni zazněly úryvky skladeb převážně českých autorů, které téměř nikdo nezná a nehrají se. V některých případech se přitom jedná o dobře napsanou muziku, která ustálené klasice z hudebního hlediska dostává a operní repertoár by mohla zpestřit. Kdyby měl někdo odvahu ji uvést.

Jména jako Rudolf Zamrzla, Váša Suk, Boleslav Vomáčka nebo Adolf Piskáček pozřel čas, přestože jejich skladby byly v minulosti nastudovány v Národním divadle. Nebýt Petra Kofroně a jeho záliby v marginalizovaných fenoménech, zůstaly by zřejmě již navždy pohřbené v archívech. Na jeho popud však byly exhumovány, nazkoušeny a provedeny.

Takovou práci je třeba ocenit. A to nejen u orchestru a předních sólistů a hostů Opery Národního divadla, kteří se jí ujali zodpovědně i přesto, že ji zužitkují při jediném vystoupení, ale také u těch, kdo jim notové materiály připravili.

Některá uvedená čísla byla velmi krátká, před čímž Kofroň publikum varoval a vyzval je ke koncentraci. Kupříkladu Maria Kobielska se do šatů oblékla kvůli jediné větě, Ivan Kusnjer se déle klaněl než zpíval. Z tak krátkého úseku nelze pochopitelně skladbu nijak hodnotit, spíše volně asociovat o fragmentárnosti lidské i dějinné paměti.

V delších úryvcích, z nichž některé byly orchestrální, již bylo možné postřehnout kompoziční zdatnost autorů. Působivá byla předehra k 3. jednání opery Malíř Rainer, kterou na začátku 20. století napsal František Picka, nebo árie Vodníka ze stejnojmenného kusu Boleslava Vomáčky v podání Zdeňka Plecha. Nejhlubší dojem v publiku zanechala Petra Alvarez Šimková dramatickým přednesem árie Viviane z opery Merlin Karla Goldmarka.

Zdeněk Plech
Zdroj: Národní divadlo

Selektivní paměť historická

Pointa koncertu však tentokrát nespočívala jen v radosti z hudby, nýbrž i v sugestivní myšlence, že celosvětově známá a uváděná díla nejsou v porovnání s některými zcela zapomenutými kusy o tolik lepší. Proč všichni znají Richarda Wagnera a téměř nikdo netuší, kdo byl Karl Goldmark, „nejslavnější“ z uvedených skladatelů?

Klade se nutkavá otázka, co je tím hybatelem tvorby takzvaných dějin hudby, že část děl se etabluje a část děl se propadne.
Petr Kofroň
umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery

To by snad mohli zodpovědět hudební vědci a historici, kdyby už všichni neumřeli, jak Kofroň poznamenal během jednoho z vtipných, showmanských komentářů, jimiž jednotlivé výstupy uváděl. Je dobře, že Národní divadlo tuto otázku klade nejen zahajovacími koncerty, z nichž se, doufejme, stává tradice, ale i odvážným uváděním méně známých titulů. Zářnými příklady v nedávné minulosti byly skvělý Pád Arkuna Zdeňka Fibicha nebo Nová země Aloise Háby.

Petr Kofroň
Zdroj: Národní divadlo

Soudobá hudba a Wagnerovi v Praze

Ostatně, v plánu Opery Národního divadla pro letošní sezonu je Kofroňův rukopis znovu patrný. Na jaře bude uvedena opera Krakatit, experimentální dílo Václava Kašlíka, jenž se letos nedožívá stého výročí narození. Čapkův zhudebněný román nastuduje Kofroň, režie se ujme Alice Nellis. Tento tvůrčí tandem způsobil jeden z nejbáječnějších hudebních počinů posledních let, když v Psychiatrické léčebně v Bohnicích uvedl Glassovu operu Les enfants terribles.

Premiéru svého hudebního dramatu Žádný člověk, který si u něj Národní divadlo objednalo, uvádí mladý skladatel Jiří Kadeřábek citací nedávno zesnulého Pierra Bouleze: „Vyhoďte operní domy do povětří!“ Novou scénou se proletí pomník masového vraha Josifa Vissarionoviče Stalina, který se ve své nepřítomnosti stále tyčí na Letné. A pak že smrt je řešením všech problémů.

Moderní triptych uzavře experimentální videoopera amerického minimalistického skladatele Steva Reicha Three Tales, která pojednává o vzplanutí vzducholodi Hindenburg, atomových testech na atolu Bikini a klonování ovce Dolly.

Nejočekávanější událostí operního roku je Lohengrin Richarda Wagnera. Ani od něj si však nelze slibovat konformní zážitek, neboť jej zrežíruje gigantova pravnučka Katharina, která svými provokativními inscenacemi rozběsnila řadu konzervativců nejen v Bayreuthu. O jejím loňském Tristanovi psala média po celém světě triumfálně a vzhledem k tomu, že Lohengrina hudebně nastuduje Constantin Trinks, je na místě začít se těšit na červnový vrchol sezony.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
před 5 hhodinami

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
před 19 hhodinami

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
včera v 13:00

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
včera v 08:00

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026

Hřebejk točí pro ČT Jobovku

Jan Hřebejk režíruje pro Českou televizi nový seriál Jobovka. Pojednává o rodinných vtazích, ústřední manželský pár hrají Marika Šoposká a Jiří Havelka. Natáčí se na západě Čech v Plzeňském kraji.
23. 6. 2026

Všechny Kunderovy francouzské romány už vyšly česky, jako poslední Pomalost

V brněnském nakladatelství Atlantis vyšel román Milana Kundery Pomalost, původně napsaný ve francouzštině. Všechny Kunderovy romány jsou tak již dostupné v českém jazyce.
23. 6. 2026
Načítání...