„Máte otevřenou zlomeninu?“ „Copak já sakra vím, vždyť mám na sobě rajtky!“ Nový dokumentární snímek režiséra Jakuba Wagnera o žokeji Josefu Váňovi otevírá napínavý telefonní rozhovor s centrálou záchranné služby. Jak je vidět, o zajímavé momenty není ve filmu nouze, takže půldruhá hodina s obdivuhodným sportovcem a s ještě obdivuhodnějším člověkem uteče jako nic. Dokument Váňa s podtitulem Největší závod je život sám přichází do kin 6. září.
Dokument neplní úlohu tradičního portrétu či medailonku. Diváci zde nenajdou záběry na Váňovy přátele sedící v útulném křesle s dýmkou vykládajíce o tom, jak je žokej výjimečný. Kdepak, děj Wagnerova dokumentu se odehrává ve velice svižném pohybu, na různých místech Evropy. Štáb pozoroval sportovce jeden rok a následoval jej i na cestách – najeli spolu zhruba 160 000 km. Prý Váňova běžná norma…
Hlavní „děj“ se točí hlavně kolem žokejova posledního zranění, kdy na něj při tréninkové vyjížďce na vrchu Vladař spadl kůň a zlomil Váňovi stehenní kost. Snímek sleduje jeho postupný návrat do sedla a mezi touto hlavní linkou promítá vítězné záznamy z Velké pardubické, žokejovy vzpomínky nebo životní momentky.
Osminásobný vítěz českého nejprestižnějšího závodu není tuctový člověk. Film jej zachycuje coby neskutečného bojovníka a houževnatého zapálence, pro nějž by život bez koní ztratil smysl. Svou povahu podtrhuje tvrdohlavostí typu „sednu na koně za každou cenu“ a nezabrání mu v tom ani vážné zranění. Váňův boj s doktory je místy až komický, divákovi navíc umocní dojem i rentgenové snímky s pacientovými rozdrcenými kostmi.
Příběh nevyznívá jako výčet Váňových triumfálních úspěchů, funguje spíše coby nenápadný svědek jednoho života prožitého s nezlomnou vůlí. Kamera sportovce „šmíruje“ při každodenních situacích, jako třeba při domácím posilování v pyžamu nebo konzumaci kvanta léků. Dojde samozřejmě i na patogenní zóny a pověstné léčivé pyramidy.
Žokej sice neváhá sáhnout po ostřejších výrazech, nejde však o účelovou vulgaritu, při níž by museli návštěvníci kina zacpávat svým ratolestem uši. Peprný slovník v určitých situacích téměř „hrabalovsky“ sedne a dokresluje tak jen Váňův lidový charakter, díky němuž se kolem něj seběhne kolečko lidí kamkoliv jde.
Impozantní závěr? Kdepak, dojemnou hudbu a tekoucí slzy nečekejte. Tvůrci své dílo zakončili prostě - souhrnným seznamem veškerých závodníkových zranění. V žokejově těle nezůstala jediná kost, která by nepřišla k úhoně. Po přečtení položky „klinická smrt“, kdy se Váňovi obmotala kolem srdce utržená plíce, člověka napadne, že tohoto chlapíka nepoloží vůbec nic.
