Nejsou ateisty, křesťany ani muslimy. Jejich jediným náboženstvím, které hlásají a jímž se zaštiťují, je Ústava Spojených států amerických. Chtějí, aby Amerika znovu vedla svět, a jsou přesvědčeni, že v jejím čele musí být někdo, kdo na to má, kdo to dá, kdo to myslí čistě, upřímně a nesobecky – prostě někdo jako oni. Na startovní čáře stojí jen samí správní chlapi - na ženy se zatím nějak nedostává -, kteří nechtějí nic jiného než změnit život Američanů (a tak nějak i zbytku světa) – jak jinak než k jejich (i svému) lepšímu. Všichni mají čisté ruce i trestní rejstříky a uspořádané rodinné poměry i daňová přiznání. Nikdo z nich nemá amalgámové plomby (pakliže má vůbec nějaké), nikdo z nich není bezskrupulózní hajzl a všeho schopný parchant, kterému by šlo jen o klíč od Oválné pracovny a palubní lístek na Air Force One. Tohle všechno ovšem platí jen do chvíle, kdy se natvrdo rozjedou primárky, proti kterým je wrestlingová aréna jen vyměklým masážním salónem. Primárky totiž nejsou pro Mirky Dušíny (také se do nich nikdy žádný neprodychtil), ale pro žraloky se zabijáckými instinkty. Proč by to mělo být tentokrát jinak?
Showbyznys a politika k sobě ve Spojených státech tak nějak patří (byť úsměvné či upocené reminiscence na toto téma lze čas od času zaznamenat i v tuzemských poměrech). Vlastně jsou to dvě strany téže mince, jejíž hodnota je dána tím, kolik máte na kampaň. A tak není nic překvapivého na tom, že americký prezident se stal vděčnou a nesmrtelnou figurou, s kterou jsme toho už na filmovém plátně hodně prožili.
Ledacos nám o něm řekli Všichni prezidentovi muži, s Oliverem Stonem jsme zavzpomínali na JFK i Nixona a drželi palce bezvýznamnému vidlákovi Kevinu Costnerovi, aby se ve Správné volbě rozhodl pro tu správnou stranu. A taky jsme poznali, co to udělá, když se ovdovělý Americký prezident zamiluje do Annette Beningové, jak vřelá je na stupnici Fahrenheit 9/11 zášť pseudodokumentaristy Michaela Moorea vůči Georgi Bushovi, co to znamená ve službách prezidenta Vrtěti psem a co všechno musí unést (případně nezvládnout) americký prezident v nekonečném televizním seriálu 24 hodin. Když se naštvali, dokázali být zlí, ať už na teroristy, co jim chtěli šlohnout jejich Air Force One, či emzáky, pro které Den nezávislosti nic neznamená, někdy byli zlí, protože to byli pěkní úchylové jako Gene Hackman, který hřešil na svoji Absolutní moc, a někdy, tak jako v Bodu zlomu, se v jejich maskách loupilo, když zrovna nebyly vlny na správné surfování.
Americký prezident je vděčná figura filmových příběhů a nepochybně jí i nadále zůstane, což ostatně potvrzuje i chystaný projekt Stevena Spielberga, věnováný Abrahamu Lincolnovi (jehož si zahraje Daniel Day-Lewis). Než se stanete nejmocnějším mužem na Zemi, musíte ovšem překonat všechna úskalí prezidentského volebního systému a rozdat si to muž proti muži o Bílý dům, tak jak to kdysi učinili Henry Fonda a Cliff Robertson, z jejichž souboje vzešel Ten nejlepší. Ne vždy, ale ten nejlepší skutečně vyhrává. Připusťme, že někdy může zvítězit i ten, kdo má lepší (rozuměj mazanější) podpůrný tým, větší kliku, odolnější žaludek, méně zábran a ještě o něco méně charakteru a svědomí. I když to tak na první pohled nevypadá, zdá se, že jeden takový právě teď svádí neúprosný boj o hlasy z Ohia.
Být prezidentem je lepší, než být guvernérem
To ví každý vůl. A chrlič charismatické aury, guvernér Mike Morris (který navíc vypadá jako sympaťák George Clooney), rozhodně žádný vůl není. Vůl není ani šéf jeho volebního štábu Paul Zara (Philip Seymour Hoffman) a určitě jím není ani Stephen Meyers (stále pozoruhodnější Ryan Gosling), už proto, že je pokládán za nejlepší mediální mozek v branži a navíc si to občas rozdává v posteli s nadrženými stážistkami.
- Den zrady / Philip Seymour Hoffman a Ryan Gosling zdroj: MagicBox
- Den zrady / Evan Rachel Woodová a Ryan Gosling zdroj: MagicBox
Všichni chodí ve značkových oblecích, všichni jsou pronikavě inteligentní a zpočátku také všichni táhnou za jeden provaz, a dokonce se zdá, že i jedním směrem. Vypadá to, že je tu zaděláno na vítězství demokratického kandidáta Morrise, který říká na správně vybraných místech správně napsané a naučené věty, které dopadají na správnou voličskou půdu. A protože se zdá, že tu republikáni dostanou těžce na prdel, zahraje šéf jejich volebního týmu, ošoupaný vlk volebních kampaní Tom Duffy (Paul Giamatti) nečekaný dámský gambit, kterým dostane Meyerse ze hry.
Když zaženete hodného chlapce do kouta, může se z něj vyklubat ještě větší hajzl, než jakého byste v téhle branži čekali (a že jich tu vskutku není málo). Díky osouložené a souběžně informačně vytěžené stážistce má totiž Stephen Meyer bytelnou páku na guvernéra Morrise, kterou ho přimáčkne ke zdi a nekompromisně do něj napere své ultimativní požadavky. „Proč bych to dělal,“ ohrazuje se zaskočený guvernér, jemuž taje máslo, které má na hlavě, stejně rychle jako naše iluze o čisté volební kampani.
„Protože chcete vyhrát“
… konstatuje suše Stephen, který dokonává svůj přerod v politického hochštaplera, dobře ví, že ho má na lopatě a nesmí mu dát šanci někam zdrhnout, vzpamatovat se a postavit se zase pevně na vlastní nohy. A tenhle lakonický dialog by mohl být vlastně mottem jejich smutně vítězného příběhu.
Podle divadelní hry Beaua Willimona, který se sám v zákulisí prezidentských kampaní nějaký čas potloukal (a tak dobře ví, o čem píše), natočil George Clooney politický thriller Den zrady (jenž nemá pranic společného s opusem Otakara Vávry, jenž vám tento název může připomínat). Jeho tématem ovšem není interpretace, obhajoba či střet idejí, ale intimní a drsný pohled do špinavého zákulisí nablýskaných volebních kampaní, jakoby si chtěl připomenout dobu, kdy jako vyjednavač Michael Clayton urovnával špinavé aféry své právnické firmy. A tak nás zavádí tam, kde jsou kolosální manipulace, hypertrofické ambice, vykalkulovaná loajalita, chladnokrevná zrada i primitivní pomsta namixovány do výživného koktejlu, na který mají žaludek jen namachrovaní vyvolení a těžká parta jejich přičinlivých a všeho schopných poskoků v drahých kvádrech, potřísněných lacinými kydy a upatlaných falešně přátelským poklepáváním po ramenou.
Den zrady je úskočný jako rána baseballkou v temném průjezdu a přirozený jako rutinní součást běžného kalendáře těch, kteří v tomhle top byznysu počítají preference a kolik jim to vynese, masírují svá ega a dokáží podtrhnout jakoukoli židli (kromě své vlastní), která jim stojí v cestě. O něco více si ho užijí ti, kteří se mrknou alespoň na základní pravidla prezidentského volebního systému ve Spojených státech, což není nezbytnou podmínkou, ale nepochybnou výhodou při sledování a chápání toho, jak a proč k takovému Dni tento autenticky komponovaný příběh směřuje, proč hra podle pravidel je politická sebevražda a z jakého důvodu se snímek v originálu jmenuje The Ides of March.
Klíčovým mužem tohoto projektu je George Clooney, který v něm figuruje jako producent, režisér, scenárista i herec. A základními pilíři, o které se opírá (a jež sám také vytváří), jsou sevřený scénář, na němž se kromě něho a autora dramatické předlohy podílel ještě Grant Heslov (s nímž Clooney vlastní produkční společnost Smokehouse Pictures), čistá, bezchybná až řemeslně dokonalá režijní práce a skvěle vybraný herecký tým, v němž Clooney velkoryse přepustil vůdčí pozici Ryanu Goslingovi (Drive), který prakticky nezmizí z filmového plátna, nezadržitelně vletěl do první hollywoodské ligy a ještě o něm nepochybně hodně uslyšíme. Kromě těchto dvou tvrdí hereckou muziku Dne ostřílení borci volebních kampaní Philips Seymour Hoffman a Paul Giamatti, v dámské sekci pak protřelá novinářka Marisa Tomeiová a přičinlivé děvče Evan Rachel Woodová (za kterou guvernér jednou tiše zavřel dveře a zpečetil tak její osud).
- Den zrady zdroj: MagicBox http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3287/328609.jpg
- Den zrady / Paul Giamatti a Ryan Gosling zdroj: MagicBox http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3287/328602.jpg
- Den zrady / Ryan Gosling a Marisa Tomeiová zdroj: MagicBox http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3287/328603.jpg
- Den zrady / Ryan Gosling zdroj: MagicBox http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3287/328605.jpg
Po snímcích Milujte svého zabijáka a černobílé reminiscenci z padesátých let Dobrou noc a hodně štěstí tak George Clooney nachází další kontroverzní téma, jež tentokrát poukazuje na lesk a bídu současné politiky. Je to jeden z těch (spíše komorních) snímků, kde na modelově kladnou postavu nenarazíte – zato se dozvíte, že když se loď potápí, je třeba včas vyskočit, největší cenu má loajalita (ale kdo by za ni chtěl zacvakat?) a všechny nedovolené údery se počítají dvojnásob. Že to není nic ušlechtilého, morálního a následováníhodného? Jasně že ne! Ale nekupte tuhle programovou deziluzi, když se hraje o post nejmocnějšího muže na Zemi. Ostatně měsíční gáže nějakých čtyři sta tisíc dolarů je za takový Den zrady docela slušná cena.
THE IDES OF MARCH. USA 2011, 101 min., české titulky, přístupný, 2D. Režie: George Clooney. Scénář: George Clooney, Grant Heslov, Beau Willimon. Kamera: Phedon Papamichael. Hudba: Alexandre Desplat. Hrají: Ryan Gosling (Stephen Meyers), George Clooney (guvernér Mike Morris), Philip Seymour Hoffman (Paul Zara), Paul Giamatti (Tom Duffy), Marisa Tomeiová (Ida Horowiczová), Evan Rachel Woodová (Molly Steamsová). V kinech od 9. února 2012.
