Brno – Po nejznámější brněnské funkcionalistické vile Tugendhat se rekonstrukce dočkaly i další slavné stavby. Do finále spěje kompletní oprava vily Stiassni, ve které pobýval prezident Edvard Beneš nebo kubánský prezident Fidel Castro, a do konce roku budou práce hotové i v Löw-Beerově vile. Před dokončením je i replika Münzovy vily.
Navenek strohá puristická úprava, uvnitř vybavení v tradičním stylu. Podle tohoto zadání věhlasného architekta Ernsta Wiesnera a přání majitelů v letech 1927 - 1929 vyrostla v brněnské čtvrti Pisárky vila Stiassni. Většina architektonických prvků se zachovala do dnešních dnů, o to náročnější byla práce na záchraně památky.
„První etapa rekonstrukce se týkala výhradně stavebních prací. Bylo nutné opravit skutečně všechno - od samotných oken a kovových prvků po omítky nebo zajištění kompletní statiky,“ potvrdil Petr Kroupa z Národního památkového ústavu v Brně, který má vilu ve správě.
Památkáři během rekonstrukce odhalili nepůvodní stavební prvky. „Pocházejí z první poloviny 80. let 20. století, kdy se vila opravovala. Tehdy tam architekt nechal dodělat řadu nových prvků, které změnily interiér vily. Dosud jsme si mysleli, že jsou původní,“ potvrdil Kroupa.
Architektonické řešení vily Stiassni
Patrová budova má půdorys písmene „L“. K vile přísluší ještě samostatně stojící trakt s garážemi a dvě budovy u vjezdu (stáj a byt řidiče). Nazelenalou hladkou fasádu člení jen velké plochy obdélných oken a dveře v pískovcových ostěních. Ty jsou na jižní straně doplněny plátěnými výsuvnými markýzami. Výrazným prvkem je mohutná kazetová římsa po celém obvodu budovy.
V delším traktu obráceném do pisáreckého údolí byly hlavní prostory, zatímco v kratším křídle s vlastním bočním vchodem se nacházela kuchyň s přípravnou, spižírna a pokoj služebnictva. Jídelna byla propojena se zahradou velkou lodžií a z vedlejšího salonu vedl do zahrady další východ. V patře byly soukromé pokoje příslušníků rodiny, pokoj vychovatelky a pokoj pro hosty, dále sociální zázemí a dětská herna s východem na terasu.
(zdroj: Wikipedie)
Rekonstrukce vrátila stavbě, jejímž autorem je jeden z nejvýznamnějších brněnských meziválečných architektů Ernst Wiesner, původní tvář. „Je to budova, na jejíž stavbu majitelé uvolnili obrovské množství peněz. Používaly se velmi zajímavé, ale také finančně náročné materiály. Vznikla vila, která stála za to,“ myslí si Kroupa. Stavební i restaurátorské práce se chýlí ke konci. Rekonstrukce bude definitivně hotová v létě, první ukázkové prohlídky památkáři plánují už na duben.
Osud vily Stiassni
Funkcionalistická vila byla v letech 1927-1929 postavena podle návrhu architekta Ernsta Wiesnera. Architekt ji postavil pro rodinu textilního průmyslníka Alfreda Stiassného. Dům ale rodina využívala jen krátce, přesně deset let od jeho dokončení ho zabavila státní policie.
Po 2. světové válce připadla státu, dům i se zahradou využíval krajský národní výbor k reprezentativním účelům. Stavbě se začalo přezdívat „vládní vila“, pobýval v ní například kubánský prezident Fidel Castro nebo sovětský politik Nikita Chruščov.
V 90. letech vila přešla do soukromých rukou. Od roku 2009 se dům rekonstruuje, vznikne v něm badatelské Centrum obnovy památek architektury 20. století.
(zdroj: Wikipedie)
Münzova vila: fénix vstávající z popela
Ernst Wiesner vytvořil desítky dalších funkcionalistických skvostů - kromě vily Stiassni také Münzovu vilu. Když se její majitel před bezmála dvěma lety pustil do rekonstrukce, stavba se dělníkům začala doslova rozpadat pod rukama. Prvorepublikové budově chyběly základy, stavaři ji proto museli zdemolovat.
Na místě původní vily už vyrostla přesná replika, stavaři teď dokončují interiéry. „Dům prošel k 80. letech totální přestavbou. To, s čím jsme se setkali, bylo něco úplně jiného, než to, co ve 30. letech vytvořit architekt Wiesner. Lišilo se rozložení oken nebo podoba říms. Při stavbě repliky jsme se drželi několika dobových fotografií, které se nám podařilo získat,“ popsal složité hledání originální předlohy architekt David Šrom.
Investorovi ani architektům se už ale nepodařilo dopátrat fotek, které by zachytily vybavení interiéru. „Najít vnitřní vybavení pro nás proto bylo poměrně obtížné. Hodně nám pomohlo srovnání vily s jinými Wiesnerovými stavbami. Položili jsme tady parkety, které vycházejí ze vzoru, s nímž jsme se setkali v jiných Wiesnerových vilách ze stejného období,“ dodal Šrom.
Rekonstrukce se chýlí ke konci, soukromý investor nicméně zatím neprozradil, jak bude dům využívat. Ve hře je i varianta, že bude sloužit pro bydlení.
Osud Münzovy vily
Perský honorární konzul Eduard Münz se s architektem Ernstem Wiesnerem seznámil při projektování České banky Union v Beethovenově ulici. V roce 1924 ho pověřil vypracováním projektu rodinného domu. Stavba patří mezi řadu vil, které architekt ve 20. letech navrhl pro bohaté židovské průmyslníky a bankéře. Budovu tvořila tři jednoduchá, výškově i hmotou diferenciovaná tělesa. Jednolitost stavby narušovaly pouze štíhlé komíny. Budova má půdorys ve tvaru L. V kratším traktu bylo zázemí pro personál, v delším pokoje pro rodinu. O původní podobě interiéru se nedochovaly žádné informace, jediným dochovaným prvkem byla štuková výzdoba v hudebním salonu.
Vila původně patřila České bance Union v Praze, od níž dům odkoupili manželé Münzovi. Eduard Münz ale v roce 1940 zemřel a jeho manželka byla za války deportována do Terezína a Osvětimi.
V roce 1941 vilu převzal Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu a po válce byla znárodněna. Synové Heinz a Peter Münzovi, kteří působili v československé zahraniční armádě, se po skončení války vrátili do Československa a dům jim byl na krátkou dobu vrácen.
V roce 1951 jeho polovinu vlastnilo Ministerstvo financí ČSR, poté domovní správa Městského národního výboru v Brně. Stavba byla zničena při necitlivé rekonstrukci v 80. letech. Tehdy stavbu užívalo generální ředitelství Zemědělských staveb.
(zdroj: www.bam.brno.cz)
V plném proudu jsou práce také v Löw-Beerově vile v Drobného ulici. Dům prochází stejně jako vila Stiassni kompletní rekonstrukcí. Oprava na několik měsíců zaměstnala i uměleckého kováře a restaurátora Oldřicha Bartošku z Křenovic. Ve své kovářské dílně renovuje stropní světla z leštěné mosazi nebo železná zábradlí z terasy a balkónů. „V tomto případě je důležité zachovat historickou hodnotu, které původní vybavení má. Při dopracovávání detailů je nutné se přesně držet původního vzoru,“ popsal Bartoška s tím, že je důležité, aby umělecký kovář velmi dobře znal jednotlivé slohy.
„V současné době probíhají řemeslné práce, které se týkají úprav interiérů – konkrétně podlah, obložení, vnitřních omítek nebo elektroinstalací,“ popsala aktuální stav rekonstrukce vily mluvčí Jihomoravského kraje Denisa Kapitančiková.
Původní odhady počítaly s investicí ve výši 40 milionů korun, průzkum restaurátorů ale odhalil několik skrytých problémů. Prodražila se oprava zábradlí, schodiště nebo střechy. Investice se proto vyšplhá na bezmála 44 milionů korun.
Osud Löw-Beerovy vily
Secesní vilu z let 1903-1904 na ulici Drobného 22 (dříve Sadová-Parkstrasse) si dal postavit brněnský textilní průmyslník Moritz Fuhrmann. Dům od něj roku 1913 koupil Alfred Löw-Beer. Vilu navrhl zřejmě vídeňský architekt Alexandr von Neumann.
Součástí domu byl rozlehlý pozemek s vinohradem a zahradou, který stoupal až k ulici Černopolní. Právě zadní část zahrady, která směřuje ke zmíněné ulici, daroval 15. března 1929 Alfred Löw-Beer své dceři Gretě Tugendhatové, aby si na ní mohla postavit rodinný dům. V červnu 1929 tak na horním konci bývalé zahrady začala vznikat legendární vila Tugendhat.
Vila patřila rodině Löw-Beerových do roku 1940, pak se v ní usídlilo gestapo. Od roku 1954 patří nemovitost státu, v současné době je v majetku Jihomoravského kraje. Právě kraj shromáždil potřebné finance a pustil se do obnovy památky.
Na rozdíl od ostatních vil se tady nedochoval původní mobiliář ani fotografie nebo plány původního vybavení. Ve vile proto po skončení záchranných prací vznikne expozice o rodině německých průmyslníků židovského původu. Löw-Beerova vila by se měla slavnostního otevření dočkat na sklonku roku.
Spolu s vilou se opravy dočká i takzvaná celnice, což je zahradní domek v sousedství vily. Kraj jako vlastník vily i zahrady už vypsal na opravu domku výběrové řízení.
Kroupa: Brno by mohlo být podobně jako Řím architektonickou mekkou
„Naši prapravnuci by mohli být na brněnskou architekturu 1. poloviny 20. století velmi hrdí. Až budeme mít dostatečný časový odstup od tohoto období – a tím nemyslím desetiletí, ale spíš staletí - bude tato architektura tak ceněná, jako je dnes třeba ta z období renesance, gotiky nebo baroka. V Brně těchto staveb stojí tisíce a v případě, že tato architektura zůstane zachovaná, tak se stane mekkou architektury 1. poloviny 20. století. Cizinci se sem pohrnou ze všech stran.“
V těsné blízkosti vily Tugendhat i Löw-Beerovy vily je také Arnoldova vila. Ač je podobně jako její slavnější sousedky ve velmi špatném stavu, peníze na opravu této památky se zatím nenašly.
Osud Arnoldovy vily
Arnoldova vila stojí v nejstarší vilové kolonii v Brně, která byla založena počátkem šedesátých let 19. století na svazích Černých Polí nad lužáneckým parkem. Vilu si dali postavit manželé Josef a Katharina Arnoldovi v roce 1862 a vlastnili ji téměř 21 let.
V březnu 1909 se stala majitelkou vily Cecílie Hože, manželka brněnského advokáta Kornelia Hože a sestra Alfreda Löw-Beera. V této době byla vila rozšířena a upravena v duchu art deco s prvky secese. Architektonická úprava představuje kvalitní dobovou intervenci v bezvadném řemeslném provedení, která je navíc umocněna faktem, že se až do současnosti zachovala prakticky v nedotčeném autentickém stavu.
V roce 1939 byla vila majitelce zabrána gestapem. Všichni členové rodiny byli židovského původu, a proto byli zřejmě záhy odvlečeni do koncentračních táborů. Po 2. světové válce přešla vila pod národní správu a později pod správu Bytových podniků města Brna.
Od roku 1952 byla v někdejší Arnoldově vile umístěna mateřská škola. Kvůli havarijnímu stavu budovy ji ale děti musely opustit. Od té doby stavba, která byla v roce 2012 zařazena na seznam nejohroženějších kulturních nemovitých památek, dál chátrá.
(zdroj: Wikipedie)
