Má možná větší nadání než Mozart, ale lidé si více všímají jeho handicapu. Švandovo divadlo představuje Bratra spánku. Oceňovaný rakouský román převedla do stejnojmenné divadelní podoby spisovatelka Kateřina Tučková. Inscenací o absolutním sluchu i lásce se s postem uměleckého šéfa této pražské scény po osmi letech loučí režisér Dodo Gombár.
Hlavní hrdina Elias Alder má opravdu mimořádný hudební talent. „Po jistém úrazu získá absolutní sluch, je schopen zvuk i vidět,“ říká o své divadelní postavě Jacob Erftemeijer. Nadání na muziku má i on, kromě toho, že ztvárnil hlavní roli, je také spoluautorem hudby k inscenaci.
Eliasovo nadání v zapadlé vesnici žádný rozruch nebudí. Uzavřená komunita, žijící v krutých podmínkách, si všímá spíše chlapcova fyzického handicapu a má ho za podivína. Elias takové outsiderství těžko snáší – je velmi citlivý a navíc nešťastně zamilovaný.
„Je jiný, lehce postižený, ale od boží ruky mu byla přidána hodnota na jiné straně, jak už tomu bývá. Takže jeho vnímání skutečnosti je jiné a se starými zvyky nekoresponduje,“ nastiňuje fatální konflikt režisér Dodo Gombár.
Tučková učila Bratra spánku přímou řeč
Literární předloha hry Bratr spánku je prvotinou rakouského spisovatele Roberta Schneidera. V devadesátých letech se stala literární senzací a byla i zfilmována. České divadelní adaptace se chopila spisovatelka Kateřina Tučková. Autorka románů Vyhnání Gerty Schnirch a Žítkovské bohyně se nedávno představila i jako dramatička. Její inscenaci Vitka, inspirovanou osudem brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, má na svém repertoáru Husa na provázku.
Dramatizací Bratra spánku Tučková poprvé uvedla na divadelní scénu jiné dílo, než které sama napsala. „Psát vlastní autorské dílo obnáší samozřejmě mnohem hlubší ponor, delší časový úsek. Tady jsem měla vodítko, tedy už zpracovaný text, v němž nepadne téměř jediná věta přímé řeči. Takže jsem vlastně všechno, co se tam děje, musela převádět na jeviště i pomocí replik,“ podotýká spisovatelka.
Kdo je bratrem spánku z titulu inscenace, se diváci dozvídají až v závěru představení, které je – jak sám režisér říká – náročné nejen pro herce, ale i pro publikum.
